49 C 116/2021-45 — Městský soud v Brně

Žalobce se původně domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci celkem 28.953,66 Kč (tato částka sestávala z jistiny ve výši 21.906 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.638 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.409,66 Kč) s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež žalobce rozvedl (za část období přitom úrok z prodlení kapitalizoval). Následně vzal žalobu částečně zpět do částky 7.047,66 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4.638 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.409,66 Kč) a v tomto rozsahu bylo řízení částečně zastaveno (usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2021, č. j. 49 C 116/2021-38). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 20. 6. 2018 žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], podle této smlouvy čerpal částku 30.000 Kč, dne 18. 4. 2019 pak žalovaný uzavřel opět se [právnická osoba] druhou smlouvu o úvěru, která„ je však technicky dodatkem“ první smlouvy o úvěru (ze dne 20. 6. 2018), tímto dodatkem„ byl předchozí závazek (…) upraven tak, že jistina úvěru nově činila částku 22.926,17 Kč“, tuto se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem v patnácti měsíčních splátkách po 2.291 Kč, celkem tedy měl vrátit 34.365 Kč, poslední splátka byla splatná ke dni 20. 7. 2020. Na výzvu soudu žalobce doplnil žalobu tak, že„ podrobnou platební historií žalovaného žalobce bohužel nedisponuje, neboť mu nebyla právním předchůdcem postoupena, nicméně má informaci o celkové úhradě žalovaného ve výši 21.928 Kč“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 16. 11. 2020. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván. K projednání věci soud nařídil jednání na den 18. 1. 2022. K tomuto jednání se žalobce nedostavil (svou neúčast přitom omluvil). Při jednání soud hodlal postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů, zejména k označení důkazu o tom, že žalovaný uzavřel smlouvy o žalobcem tvrzeném obsahu, že obdržel částku 22.926,17 Kč a že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Svou neúčastí u jednání nicméně žalobce soudu v takovém postupu zabránil. Soud pak především nevzal za prokázané, že by žalobce či jeho tvrzený právní předchůdce vůbec částku ve výši 22.926,17 Kč žalovanému poskytli. Žalobce tvrdil, že nejprve byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 30.000 Kč (dne 20. 6. 2018) a následně„ dodatek“ k této smlouvě, kde byla jistina nově sjednána v částce 22.926,17 Kč. K prokázání svých tvrzení soudu předložil dvě listiny, a to část výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba], na jméno [právnická osoba], ze dne 20. 6. 2018, z něhož je zřejmé, že uvedeného dne žalovanému byla odeslána částka 30.000 Kč, a dále výpis z téhož účtu ze dne 7. 3. 2018, z něhož je zřejmé, že dne 7. 3. 2018 žalovanému z téhož (sic!) účtu byla odeslána částka 10.000 Kč s poznámkou„ půjčka od [webová adresa]“. Žádný doklad o čerpání částky ve výši 22.926,17 Kč žalobce soudu nepředložil, jaký je vztah mezi částkou 30.000 Kč a částkou 22.926,17 Kč (zda se jedná o zcela nově čerpanou částku a původně čerpaná částka 30.000 Kč byla beze zbytku vrácena, či zda má jít o částku čerpanou nově, souběžně s dříve čerpanou částkou 30.000 Kč) soudu nevysvětlil a svou nepřítomností u jednání soudu znemožnil, aby tyto otázky osvětlil. Již to samo o sobě by bylo dostatečným důvodem pro zamítnutí žaloby. Nad rámec toho ovšem nutno uvést, že žalobce neprokázal ani uzavření jakékoli smlouvy (listiny, které soudu předložil, jsou nikým nepodepsanými formuláři), a neprokázal ani postoupení tvrzené pohledávka za žalovaným žalobci (žalobce sice předložil smlouvu o postoupení pohledávek, avšak nepředložil soudu její přílohu, na níž má být uveden seznam postupovaných pohledávek; listina, kterou mezi přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobce označil jako„ Příloha ke smlouvě o postoupení“, je toliko tabulkovým přehledem obsahujícím informace o smlouvě uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], nadepsaným„ [právnická osoba], není nikým autorizována ani datována a v žádném případě z ní nevyplývá, že by měla být přílohou smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020; svým obsahem se spíše jeví jako interní evidence poskytovatele úvěru o osobě, jíž měl být úvěr poskytnut, sjednaném úroku, smluvní pokutě apod.). Za této situace se soud – též s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení – již dalšími otázkami nezabýval a žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.