61 C 20/2021-59 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím, která představovala dlužné pojistné z pojistné smlouvy [číslo]. 2. Žalovaná, které byl soudem v důsledku absence osoby oprávněné za ni jednat ustanoven opatrovník, na svoji obranu uvedla, že smlouva není podepsána jednatelem [právnická osoba] [příjmení], který byl v den jejího údajného uzavření zapsán v obchodním rejstříku a žalobkyně tedy neprokazuje existenci závazku. Dále namítala, že po ní nelze požadovat náklady spojené s vymáháním pohledávky společně s požadavkem na přiznání plné náhrady nákladů řízení. 3. K nařízenému jednání se opatrovník žalované nedostavil a soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 26. 2. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojištění odpovědnosti podnikatelů [číslo]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 26. 2. 2019. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni roční pojistné ve výši 32 434 Kč. Pojistné bylo splatné ročně v částce 32 434 Kč. Žalovaná nezaplatila žalobci pojistné za období od 26. 2. 2019 do 20. 6. 2019. Námitka týkající se absence podpisu aktuálního jednatele žalované, byla shledána nedůvodnou v souvislosti s nahlédnutím do sbírky listin obchodního rejstříku. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazek z pojistné smlouvy (§ 1721, § 2758 a násl. občanského zákoníku). V tomto závazku vystupoval žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající z pojistné smlouvy, neboť nezaplatila dohodnuté pojistné (§ 2782 občanského zákoníku). Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit dluh na pojistném. Soud dále přiznal žalobkyni příslušenství pohledávky, které je představováno úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení nebyla mezi účastníky dojednána, a proto žalobkyni přísluší výše úroků z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Žalobkyně rovněž požadovala, aby jí soud přiznal částku 1 200 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tento nárok jednoznačně vyplývá z ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a žalobkyně prokázala, že žalované zaslala před soudním vymáháním celkem šest upomínek, kterými ji vyzývala k zaplacení dluhu. Administrativní náklady požadavek na přiznání částky 1 200 Kč odůvodňují. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 673,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 160 Kč ve výši 1 713,60 Kč.