61 C 85/2021-99 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem podaným dne 7.8.2020 domáhal vydání rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 20 408,84 Kč, která měla představovat dlužný zůstatek úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] (dále jen [anonymizována dvě slova]) na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21.10.2016. Pohledávka měla přejít na žalobce postoupením původním věřitelem ke dni 3.7.2018. Uvedenou smlouvou byla žalovanému dne 19.5.2017 poskytnuta částka ve výši 38 067,03 Kč, která měla být splácena v měsíčních splátkách po 800 Kč. Jednalo se o revolvingový úvěr do stanoveného rámce ve vši 20 000 Kč, který měl být žalovaným načerpán 22.5.2017, 2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 9.11.2022. Žalobce svou neúčast omluvil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání nebo pro uznání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil a soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Soud ve věci provedl následující dokazování žalobcem předloženými listinami: 5. Z Úvěrové smlouvy [číslo] Všeobecných obchodních podmínek ze dne 21.10.2016 soud zjistil, že jejich obsahem je závazek žalobce poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámce ve výši 20 000 Kč. [příjmení] podpis„ klienta“ je připojen ke smlouvě i úvěrovým podmínkám. Ve smlouvě je uveden bankovní účet osoby uzavírající úvěr s č. [bankovní účet]. 6. Podle předloženého výpisu z úvěru [číslo] označeného jménem a příjmením žalovaného není možné zjistit souvislost s tvrzeními žalobce. 7. Z výpisu z účtu u [anonymizována dvě slova] ze dne 22.5.2017 plyne odchozí platba ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet] označený jménem žalovaného. 8. Podle odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26.2.2020 odstoupil [anonymizována dvě slova] od smlouvy [číslo] dne 26.2.2020. 9. Pokud jde o postoupení pohledávky, je jméno žalovaného uvedeno v seznamu s datem uzavření smlouvy 21.10.2016 a datem ukončení 31.3.2020. 10. Soud posoudil výsledky provedeného dokazování a dospěl k závěru, že návrhu vyhovět nelze. Žalobce tvrdí uzavření úvěrové smlouvy [číslo] předkládá však k důkazu listinu, která sice je dle obsahu i pojmenování v záhlaví úvěrovou smlouvou a je v ní uvedeno jméno žalovaného v pozici dlužníka (klient), její č však je [číslo]. Čerpání úvěru, pokud by soud vyšel z předložené listiny, na které není žádný údaj identifikující původního věřitele, byla dne 22.5.2017 odeslána částka na účet, který je sice označen jménem žalovaného, má však jiné číslo, než to které je uvedeno v úvěrové smlouvě ([bankovní účet]). 11. Dle tvrzení žalobce byla pohledávka postoupena ke dni 3.7.2018, přitom bylo od smlouvy [číslo] [anonymizována dvě slova] odstupováno 26.2.2020 a měla být původním věřitelem ukončena k 31.3.2020. 12. Žalobce současně tvrdí úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, požaduje částku ve výši 20 408,84 Kč, ale v žalobě uvádí, že žalovanému byla„ poskytnuta finanční služba umožňující mu disponovat finančními prostředky poskytnutými původním věřitelem ve výši 38 067,03 Kč“. 13. Je tedy zřejmé, že žalobce netvrdil všechny rozhodné skutečnosti, respektive jeho tvrzení si vzájemně odporovala a nekorespondovala s důkazy, které soudu právě na podporu tvrzení předložil nebo dokonce tato tvrzení zpochybňovala. 14. K nařízenému jednání se žalobce ani jeho právní zástupce nedostavili a nemohli tedy být soudem poučeni ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. 15. Pokud pak žalobce navrhoval, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání nebo pro zmeškání, nebyly k tomu splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 114b a § 153b. os.ř. 16. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady nevznikly.