62 C 19/2021-80 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 8. 2020 po žalovaném domáhala zaplacení 10.096,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) dne 21. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému poté, co prověřil jeho schopnost úvěr splatit, převodem na účet 5.000 Kč. Žalovaný dluh sestávající z jistiny úvěru ve výši 5.000 Kč a poplatku za jeho poskytnutí ve výši 5.096 Kč, přes upomínání ze strany původního věřitele i žalobkyně, neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. Žalovaný byl o postoupení pohledávky zpraven přípisem ze dne 17. 4. 2020. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně není v tomto sporu aktivně legitimována, neboť oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému nebylo podepsáno původním věřitelem. Žalobkyně v žalobě odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, předkládá však smlouvu o postoupení pohledávek z roku 2017 a předžalobní výzva adresovaná žalovanému obsahuje odkaz na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020. Dále poukazuje na to, že žalobkyní předložené důkazy neosvědčují ani uzavření úvěrové smlouvy, ani tvrzení, že se právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně zabýval schopností žalovaného splatit úvěr. Ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.096 Kč je nadto neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně v dané věci. Provedl dokazování listinami, které žalobkyně předložila k prokázání svých žalobních tvrzení. Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno], která měla být uzavřena prostřednictvím webového portálu dne 21. 9. 2018 mezi společností [právnická osoba], a žalovaným, se úvěrující společnost měla zavázat k poskytnutí úvěru ve výši 5.000 Kč a žalovaný se měl zavázat úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 1.946,50 Kč, resp. 5.096,50 Kč, do 19. 10. 2018. Na účet [číslo] [bankovní účet] vedený u [právnická osoba], na jméno žalovaného byla ke dni 21. 9. 2018 připsána platba ve výši 5.000 Kč; tato částka byla téhož dne odeslána s poznámkou„ Zapujcka [anonymizováno]“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 20) se podává, že společnost [právnická osoba], jako postupitel uzavřela se žalobkyní jako postupníkem dne 16. 11. 2017 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce uzavřených společností [právnická osoba], jako věřitelem, uvedených v seznamu podle stavu ke dni 1. 9. 2017. Přípis ze dne 17. 4. 2020 obsahuje oznámení o postoupení pohledávek, je adresován žalovanému, avšak není za společnost [právnická osoba], podepsán. Předžalobní výzva ze dne 17. 4. 2020, kterou podle podacího lístku (č.l. 29) téhož dne žalobkyně odeslala žalovanému na adresu [adresa], obsahuje odkaz na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (odst. 1). Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí (odst. 2). Podle ustanovení § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně a ponechal stranou řešení otázky platnosti úvěrové smlouvy, neboť ať by smlouva o úvěru byla platná, či nikoliv, je nejprve nutné posoudit, zda žalobkyni vůči žalovanému náleží jakékoliv právo na zaplacení peněžitého plnění, tj. zda je ve věci aktivně legitimována, nehledě na to, zda na ni bylo postoupeno právo na plnění z (úvěrové) smlouvy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně své oprávnění k podání žaloby v této věci odvozuje od postoupení pohledávky, odkazujíc přitom na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. Existence takové smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, tato však výslovně odkazuje na seznam pohledávek podle stavu ke dni 1. 9. 2017, tj. před tím, než žalovanému bylo poskytnuto peněžité plnění. Ani z dalších listinných důkazů nevyplývá aktivní legitimace žalobkyně, když oznámení o postoupení pohledávky nebylo pisatelem (postupitelem) podepsáno; nadto nebylo prokázáno, zda bylo žalovanému skutečně odesláno. Předžalobní výzva sepsaná žalobkyní jako postupníkem a odkazující na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020, kterou však žalobkyně nepředložila, její oprávnění k (úspěšnému) podání předmětné žaloby založit nemůže. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno stran své aktivní věcné legitimace a svou neúčastí u jednání soudu se zřekla dobrodiní poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto žalobu podanou neoprávněnou osobou zamítl, aniž se zabýval platností úvěrové smlouvy. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř. Procesně zcela úspěšný žalovaný byl zastoupen opatrovníkem ustanoveným soudem, žalobkyně je proto povinna zaplatit státu odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů tohoto opatrovníka. O výši odměny a náhrady hotových výdajů bude rozhodnuto samostatným usnesením. Lhůta k zaplacení poběží žalobkyni od právní moci usnesení, kterým bude výše odměny opatrovníka určena ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř.