63 C 130/2022-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 27.5.2022 a doplněnou podáním doručeným soudu dne 14.7.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud změnil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni stanovenou naposled v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.11.2015, č.j. 18C 51/2013-2669, tak, že bude pro dobu od 25.5.2020 zvýšena na částku 6.000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že od poslední úpravy výživného došlo ke změnám poměrů žalobkyně, která studuje 3. ročník soukromé střední veterinární školy, soustavně se připravuje na budoucí povolání a není schopna se samostatně živit. Výživné pro žalobkyni bylo naposled stanoveno shora uvedeným rozsudkem ve výši 3.000 Kč měsíčně, které žalovaný pravidelně hradí, avšak v mezidobí došlo k významné změně v poměrech žalobkyně a proto se obrátila se svou žalobou na soud. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.11.2015, č.j. 18 C 51/2013-266, bylo zjištěno, že tehdy nezletilá žalobkyně byla svěřena do péče matky a žalovanému byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně od 1.6.2014 do budoucna částkou 3.000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 17.2.2016. 3. Ze smlouvy o poskytnutí středního vzdělávání s maturitní zkouškou za úplatu ve čtyřleté denní formě vzdělávání [číslo] ze dne 4.6.2019 a potvrzení o studiu ze dne 6.9.2019 vydaného [právnická osoba] – [ulice] škola veterinární [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobkyně je studentkou 3. ročníku prezenční formy studia oboru [anonymizováno], a je povinna, resp. její zákonný zástupce, hradit školné ve výši 20.000 Kč za školní rok. 4. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že bydlí se svou matkou v nájemním bytě, ve volném čase se věnuje tai boxu, tréninky mívá 1krát týdně a cena jedné hodina činí 150 Kč, jezdí na koni, kde platí 400 Kč za trénink, který má 4 krát měsíčně, 2 krát týdně navštěvuje fitness, kde platí 90 Kč za hodinu. Stravuje se doma, pokud je ve škole, jídlo si nosí z domu, protože má intoleranci na lepek a na laktózu. Odhadem vynakládá na stravu asi 4.000 Kč měsíčně, na hygienické potřeby 2.000 Kč měsíčně a na ošacení dalších 1.000 Kč měsíčně. S otcem, který pravidelně hradí k rukám matky žalobkyně výživné pro žalobkyni ve výši 3.000 Kč, se nestýká, neví, kde bydlí a kde pracuje. Žalobkyně si brigádně přivydělává asi 2.500 Kč měsíčně a k tomu příležitostně pracuje jako hosteska. V souvislosti se studiem na začátku každého školního roku kupuje učebnice a sešity, dalších cca 1.000 Kč vynaloží na nákup pláště a bot na praxi. 5. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] - matky žalobkyně – bylo zjištěno, že jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni nemá, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], její průměrný měsíční příjem činí 40.000 Kč, jiný příjem než ze zaměstnání nemá. Měsíčně hradí nájemné ve výši 7.000 Kč, splátky, půjčky ve výši 12.000 Kč a leasingové splátky ve výši 15.000 Kč. 6. Ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 26.10.2022 bylo zjištěno, že u evidovaných volných pracovních míst pro pracovní pozici mechanik a opravář osobního automobilu se nabízená mzda pohybuje v rozmezí 22,7 až 36,8 tisíc Kč, pro pracovní pozici řidiče osobních a malých dodávkových automobilů v rozmezí 21,5 až 30,9 tisíc Kč nákladních automobilů a pro pracovní pozici řidiče nákladních automobilů v rozmezí 37,7 až 45,2 tisíc Kč měsíčně. 7. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 31.10.2022 bylo zjištěno, že žalovaný nedosahoval v uvedené společnosti od 1.1.2020 doposud žádný příjem. 8. Z mzdových listů vypracovaných společností [právnická osoba] za období leden roku 2020 až prosinec roku 2022 bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného v období leden až prosinec roku 2020 činil 11.132 Kč, v období leden až prosinec roku 2021 činil 14.210 Kč a v období leden až říjen roku 2022 pak 14.420,90 Kč. 9. Z mzdových listů vypracovaných [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za období leden roku 2020 až prosinec roku 2022 bylo zjištěno, že průměrný čistý příjem matky žalobkyně v období červenec až prosinec roku 2020 činil 36.418,50 Kč, v období leden až prosinec roku 2021 činil 39.733,60 Kč a v období leden až září roku 2022 pak 48.648,10 Kč. 10. Po provedeném dokazování a po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný je otcem žalobkyně, která je studentkou 3. ročníku střední školy veterinární, jedná se o soukromou střední školu, studium je hrazené a školné činí 20.000 Kč ročně. Žalobkyně žije ve společné domácnosti se svou matkou, která hradí veškeré její potřeby, ve volném čase se věnuje sportovním aktivitám. Žalovaný přispívá na výživu žalobkyně pravidelnou částkou ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný se k jednáním nedostavoval, k žalobě se nijak nevyjádřil, po celou dobu řízení byl nečinný. Dle zjištění v řízení o určení otcovství vedeném zdejším soudem pod spisovou značkou 18C 51/2013 má žalovaný další 2 vyživovací povinnosti k nezletilým dětem narozeným ze vztahu s družkou žalovaného, vycházeje ze sdělení společnosti [právnická osoba], žalovaný v uvedené společnosti od 1.1.2020 nedosahoval žádný příjem, společností [právnická osoba] mu byla vyplácena mzda, coby zaměstnanci ve funkci prodejce a to v průměrné měsíční výši 11.132 Kč za období leden až prosinec roku 2020, v průměrné měsíční výši 14.210 Kč v období leden až prosinec roku 2021 a v průměrné měsíční výši 14.420,90 Kč v období leden až říjen roku 2022. Vzhledem k tomu, že nebylo možno zjistit současné zaměstnání žalovaného, vycházel soud při svém rozhodování z úvahy, že žalovaný splňuje minimálně podmínky pro výkon práce řidiče a výše vyživovací povinnosti byla stanovena dle příjmů, kterých by žalovaný mohl výkonem práce řidiče dosáhnout, jak bylo soudu sděleno Úřadem práce České republiky ze dne 26.10.2022. Matka žalobkyně dosahuje průměrného měsíčního čistého příjmu ve výši 36.418,50 Kč v období červenec až prosinec roku 2020, 39.733,60 Kč v období leden až prosinec roku 2021 a 48.648,10 Kč v období leden až září roku 2022. 11. Jak bylo uvedeno shora, v období od 25.5.2020 (od kdy je zvýšené výživné požadováno) doposud trvá vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni, neboť tato nebyla a stále není schopna sáma se živit. V mezidobí od vydání rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 4.11.2015, č.j. 18C 51/2013-266, došlo k výrazné změně poměrů na straně žalobkyně odůvodňující změnu výše vyživovací povinnosti stanovené žalovanému. Při svém rozhodování vycházel soud z ustanovení § 911 a § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), dle kterých lze výživné přiznat, není-li oprávněný schopen sám se živit a pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného, přičemž při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Přitom výživné lze dle ustanovení § 922 odst. 1 o.z., přiznat i za dobu nejdéle 3 let zpět ode dne zahájení soudního řízení, tedy nejdéle 3 let zpět od podání žaloby, což je v projednávaném sporu od 27.5.2019. 12. Ze zjištěných majetkových poměrů žalovaného v návaznosti na ustanovení § 913 odst. 2 o.z. má soud za to, že po dobu od 25.5.2020 bylo ve schopnostech a možnostech žalovaného přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 5.000 Kč měsíčně. Při stanovení výše vyživovací povinnosti vycházel soud ze sdělení Úřadu práce České republiky ze dne 26.10.2022, dle kterého bylo v možnostech žalovaného dosáhnout průměrné hrubé měsíční mzdy v rozmezí od 27.975 Kč (soud vycházel z průměrné výše nabízených mezd pro řidiče osobních automobilů). Z takto stanoveného výživného je žalobkyně schopna krýt své potřeby, aniž by bylo ohroženo její vzdělávání, neboť minimálně stejnou částku žalobkyni poskytuje i její matka, která svou vyživovací povinnost k žalobkyni plní i osobní péčí o domácnost, ve které spolu s žalobkyní žije a hradí veškeré náklady s tím spojené. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému byla stanovena povinnost přispívat na výživu žalobkyně od 25.5.2020 měsíční částkou ve výši 5.000 Kč (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II). 13. Se stanovením výše vyživovací povinnosti souvisí i otázka vzniklého dluhu na výživném. Při svém výpočtu vycházel soud z toho, že výživné za uvedené období bylo stanoveno ve výši 5.000 Kč měsíčně a žalovaný přispíval na výživu žalobkyně částkou 3.000 Kč měsíčně. Za uvedené období činí dlužné výživné 62.452 Kč (7 (2000: 31) + (31 x 2.000) = 62.452) a žalovanému byla stanovena povinnost dlužné výživné zaplatit ve stanovených měsíčních splátkách po 2.500 Kč. Nezaplatí-li však žalovaný stanovenou splátku včas, může se žalobkyně domáhat zaplacení zbývající dlužné částky naráz. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením