63 C 191/2021-23 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 5.2.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [číslo] s úrokem z prodlení od 4.7.2020 do zaplacení, jako úhradu ceny zemního plynu dodávaného žalované na základě smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu [číslo] v období od 24.5.2019 do 5.5.2020 do odběrného místa v [obec], [ulice a číslo], vyúčtovanou fakturou [číslo] ve výši 27.773 Kč, z čehož žalovaná uhradila dne 1.7.2020 část ve výši 11.652 Kč a zbývajících 16.121 Kč zůstala dlužna. 2. Po podání žaloby bylo dne 3.5.2021 na pohledávku za žalovanou uhrazeno 2.241 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby bylo řízení ohledně částky 2.241 Kč zastaveno usnesením ze dne 7.10.2021, č.j. 63C 191/2021-13, které nabylo právní moci dne 2.11.2021. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o poskytování služeb ze dne 15.3.2019 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní coby dodavatelem a žalovanou coby odběratelem, ve smlouvě se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn pro potřeby domácnosti na adrese [obec], [anonymizováno] [číslo] oproti závazku žalované plyn odebírat v souladu s obchodně technickými podmínkami, jež jsou součástí uzavřené smlouvy a za dodávky plynu hradit cenu, přičemž byla sjednána měsíční záloha ve výši 1.000 Kč. 4. Ze souhrnné faktury za sdružené služby dodávky plynu [číslo] vystavené žalobkyní dne 19.6.2020 bylo zjištěno, že touto byla žalobkyní žalované účtována cena za dodávku plynu do odběrního místa [obec], [ulice a číslo] v období od 24.5.2019 do 5.5.2020 ve výši 27.773 Kč, splatnost uvedené částky byla stanovena na den 3.7.2020. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla dne 15.3.2019 uzavřena smlouva dle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění zákona č. 131/2015 Sb., na základě které byla žalobkyně povinna dodávat žalované zemní plyn do určeného odběrního místa a žalovaná byla povinen zaplatit za dodávku plynu sjednanou cenu. V řízení bylo prokázáno, že za dodávku plynu v období od 24.5.2019 do 5.5.2020 byla žalované vyúčtována cena ve výši 27.773 Kč, z čehož žalovaná uhradila dne 1.7.2020 částku ve výši 11.652 Kč a dne 3.5.2021 bylo uhrazeno dalších 2.241 Kč. Žalovaná zůstala dlužna 13.880 Kč (27.773 – 11.652 – 2.241 = 13.880) a nebylo prokázáno, že by bylo z této částky cokoli uhrazeno. Žalované byla proto stanovena povinnost zaplatit dlužnou cenu dodaného a spotřebovaného plynu ve výši 13.880 Kč. 6. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení úroků z prodlení z účtované částky ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. Protože žalobkyní nebylo doloženo, jakým způsobem a kdy byla žalované doručena faktura, jejímž prostřednictvím byla žalované účtována cena odebraného plynu, vycházel soud z toho, že žalovaná se o dluhu dozvěděla nejpozději dne 12.10.2020, kdy jí byla doručena výzva k úhradě dlužné částky, která byla dána k přepravě provozovateli poštovních služeb dne 8.10.2020, jak bylo zjištěno z potvrzení o podání (§ 573, § 605 odst. 1, § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o.z.“). Nesplnila-li tedy žalovaná svůj peněžitý závazek dne poté, to je 13.10.2020, ocitla se ode dne následujícího, tedy od 14.10.2020 v prodlení a je podle ustanovení § 1970 o.z. povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení. Žalobkyně je proto oprávněna požadovat nejen zaplacení vzniklého dluhu, ale i úroků z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je vládní nařízení č. 351/2013 Sb., které ve svém ustanovení § 2 stanoví, že výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalované byla proto stanovena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky 13.880 Kč od 14.10.2020 ve výši určené dle citovaného ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbývající části byla žaloba ohledně požadovaných úroků z prodlení zamítnuta, neboť žalovaná po uvedenou dobu nebyla v prodlení. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobkyně spočívají v úhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, úhradě 3 úkonů právní pomoci advokáta po 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1, § 11 odstavec 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (převzetí a příprava věci, podání žaloby, výzvu k plnění ze dne 8.10.2020), v úhradě 3 paušálních částek po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Celkem tedy odměna advokáta činí 1.200 Kč ( (3 x 300) + (3 x 100) = 1.200) a uvedená částka byla podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. zvýšena o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy o 21 %, což je o 252 Kč. V součtu pak odměna advokáta činí 1.452 Kč Náklady vynaložené žalobkyní činí 2.252 Kč (800 + 1.452 = 2.252) a tyto je žalovaná povinna podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.