116 C 12/2022-78 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 5. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43.968 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 9. 10. 1998 leasingovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu, splátkový kalendář a předávací protokol. Právní předchůdce žalobce se smlouvou zavázal přenechat žalovanému k užívání předmět leasingu a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek. V případě, že by žalovaný splnil dohodnuté smluvní podmínky, vzniklo by mu po uplynutí doby nájmu právo koupě předmětu leasingu za dohodnutou kupní cenu. Žalovaný měl po dobu nájmu povinnost uhradit 36 měsíčních splátek nájemného ve výši 7.328 Kč. Žalovaný však svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy nedostál, když nezaplatil již první splátku splatnou dne 19. 10. 1998. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a smlouvu ke dni 29. 11. 1999 vypověděl pro hrubé porušení smluvních ujednání, čímž právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na zaplacení souhrnu všech splátek za dobu, na kterou byla smlouva původně sjednána, veškerých nákladů a poplatků spojených s ukončením smlouvy včetně případného pojištění a smluvních pokut. Dlužná částka ve výši 43.968 Kč představuje součet naúčtovaných dlužných splátek [číslo] až 7 (tj. 6 x 7.328 Kč). Předmět leasingu nebyl žalovanému odebrán, neboť nebyl v místě pobytu žalovaného nalezen. Svoji aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávky pak žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu dne 2.5.2023 se bez omluvy nedostavil. 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 4. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO], v době uzavření smlouvy pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) jako pronajímatel uzavřel s žalovaným jako nájemcem dne 9. 10. 1998 leasingovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky leasingu [právnická osoba] (dále jen„ VOP“), předávací protokol, splátkový kalendář a informace o pojištění. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému jako leasingovému nájemci užívání předmětu leasingu a žalovaný se zavázal platit po sjednanou dobu nájemné. Předmětem leasingu bylo osobní vozidlo [anonymizována čtyři slova]. Délka nájemního vztahu byla sjednána v trvání 36 měsíců, první splátka měla být dle splátkového kalendáře uhrazena dne 19. 10. 1998 a poslední dne 19. 9. 2001. Splátky byly sjednány ve výši 7.328 Kč. Pokud by měl po skončení nájmu žalovaný zájem o koupi vozidla, uhradil by za odprodej vozidla částku 1.220 Kč. Dle čl. X VOP vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo smlouvu vypovědět v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky delšího než 30 dní. 5. Z předávacího protokolu ze dne 13. 10. 1998 soud zjistil, že žalovaný ztvrdil převzetí předmětu nájmu dne 13. 10. 1998 podpisem tohoto protokolu. 6. Předloženými fakturami č. G98165020 ze dne 19. 11. 1998, č. G98187252 ze dne 19. 12. 1998, č. G990012265 ze dne 19. 1. 1999, č. G990035664 ze dne 19. 2. 1999, č. G990063912 ze dne 19. 3. 1999 a č. G990095459 ze dne 19. 4. 1999 byly žalovanému vyúčtovány jednotlivé splátky po 7.328 Kč. 7. Z dopisu„ Ukončení leasingové smlouvy č.: [číslo]“ ze dne 29. 11. 1999 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného informoval o ukončení smlouvy ke dni 29. 11. 1999 z důvodu nezaplacení leasingových splátek. Současně byl žalovaný vyzván zaplacení dlužných splátek a k předání předmětu leasingu zpět právnímu předchůdci žalobce. 8. Z dohody ze dne 12. 3. 2019, potvrzení ze dne 15. 3. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek č. 4 ze dne 12. 3. 2019 a přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek č. 4 soud zjistil, že s účinností ke dni 15. 3. 2019 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 9. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 7. 4. 2019. 10. Výzvou ze dne 26. 5. 2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Předžalobní upomínka byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. 11. V řešeném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen„ obchodní zákoník“), ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. To platí též pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. 12. Dle § 269 odst. 1 obchodního zákoníku ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. 13. Dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 14. Dle 489 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. 15. Dle § 663 občanského zákoníku nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. 16. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl uzavřením nepojmenované smlouvy dle § 269 a násl. obchodního zákoníku, která je kombinací nájemní smlouvy a smlouvy o koupi najaté věci, závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému k užívání předmět leasingu, za který se žalovaný zavázal platit pravidelné měsíční splátky ve výši 7.328 Kč. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, když nezaplatil žádnou splátku. S ohledem na toto porušení smlouvy právní předchůdce žalobce ke dni 29. 11. 1999 vypověděl leasingovou smlouvu. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ předčasného ukončení leasingové smlouvy z důvodů na straně žalovaného, a to mimo jiné v podobě prodlení s úhradou splátek, právo právního předchůdce žalobce na úhradu všech dlužných splátek, tedy i splátek splatných po výpovědi smlouvy, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na plnění sjednaných splátek. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek, je povinen zaplatit i úrok z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. S ohledem na skutečnost, že došlo dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43.968 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 3. 2019 do zaplacení. 17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 30.000 Kč do 50.000 Kč částku 500 Kč (§14b odst. 1 bod 3 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1.200 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 378 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.759 Kč. Soud postupoval dle § 14b AT neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů. Dále byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení dle vyhláš