116 C 17/2023-11 — Městský soud v Brně

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24.1.2023 se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři, která ukončila studium v květnu 2020 na vysoké škole a lze předpokládat, že je zaměstnaná. Žalovaná s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti otce souhlasila. Studium ukončila dne 16.6.2020. Doložila, že dne 5.8.2020 podala návrh na zastavení exekuce od 7/ 2020 do budoucna pro běžné výživné. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř. Soud tedy postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované byla naposledy stanovená rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 84 P 91/2013-44 ze dne 11.2.2014 ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 21 Co 196/2014-63 ze dne 17.6.2014 částkou 3.000 Kč měsíčně. <i>Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012Sb. (NOZ) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> Soud má za prokázané, že žalovaná, která ukončila studium na vysoké škole a provdala se, je od 1.7.2020 schopna se sama živit, což i sama potvrdila. Soud proto rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti otce ke zletilé dceři, tak jak je uvedeno ve výroku I. Co se týče náhrady nákladů řízení, rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalobci však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.