119 C 133/2023-56 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.7.2022, kterou uzavřel s právním předchůdcem společností [právnická osoba] na něj přešla pohledávka za žalovanou. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 24.7.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, které poskytl na účet žalované částku ve výši 20.000 Kč. Žalovaná dosud právnímu předchůdci ničeho neplnila. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12.8.2022. Současně vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky, ani žalobci žalovaná ničeho neplnila. Kromě poskytnuté částky se žalobce domáhá jako příslušenství zákonného úroku z prodlení od 23.8.2022. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku. Poskytnutá částka žalované činila 20.000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. Čerpání bylo sjednáno na účet, který žalovaná označila, tj. účet č. [bankovní účet]. Dle formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byla žalovaná informována o parametrech úvěru. Dle všeobecných obchodních podmínek byla žalovaná informována o podmínkách poskytnutí úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne 21.7.2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Dle dopisu ze dne 12.8.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Výzvou ze dne 12.8.2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dle poštovního podacího lístku ze dne 12.8.2022 listiny byly žalované odeslány. Dle potvrzení o provedené platbě byla žalované dne 24.7.2020 poskytnuta částka 20.000 Kč. [právnická osoba] ze dne 15.6.2023 majitelem účtu, na které právní předchůdce žalobce poskytl částku 20.000 Kč dne 24.7.2020 byla žalovaná. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobce nabyl pohledávku od svého právního předchůdce, který dne 24.7.2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované dne 24.7.2020 peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Žalobce v posuzované věci netvrdí nárok ze závazku, nýbrž nárok z bezdůvodného obohacení. K tomu soud uvádí, že porušení ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. V posuzované věci se ze skutkového posouzení věci podává, že se jedná o případ, kdy právní předchůdce žalobce uzavřel absolutně neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Neplatnou smlouvu o spotřebitelském úvěru ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se na tuto situaci vztahuje, jeho účelem je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Mezi účastní nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované na základě, kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejích splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodů shora vyložených soud žalobě ve výroku I. z části vyhověl a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Neúspěch žalobce byl nepatrný, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení v částce 2.189 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, 3 úkonů právní služby po 300 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.