119 C 95/2023-45 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.523,76 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela dne 24.4.2020 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] je předpis splátek. Žalovaný čerpal v hotovosti částku 5.000 Kč v místě svého bydliště, což potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit kromě předmětu úvěru částku 12.888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkem se zaváhal zaplatit 27.888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Splatnost první splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadla na 27.6.2021. Žalovaný za dobu trvání závazkového vztahu však uhradil pouze částku 7.499,99 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 byla pohledávka za žalovaným z právního předchůdce žalobce postoupena na žalobce, a to díky dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno a stalo se účinným dne 27.10.2022. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 11.217,76 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 803,97 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.373,34 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1.019,05 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1.973,89 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2.1890,55 Kč, a dále smluvní pokuty za prodlení dle odst. 4 ve výši 5.306 Kč. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 27.4.2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Předmětem byla částka 15.000 Kč, kterou žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Dále se zavázal zaplatit úrok ve výši 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1.494 Kč a inkaso plateb v hotovosti 2.700 Kč, celkem tedy 2.788 Kč ve lhůtě 14 měsíců ve 14 splátkách ve výši 1.992 Kč. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova], mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné činnost účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence. S žádosti o úvěr soud zjisti, že žalovaný dne 27.4.2020 požádal o úvěr ve výši 15.000 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 27.4.2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o parametrech úvěru. Z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 13.3.2023 soud zjistil, že mezi úkony je účtován odchozí telefonický hovor dne 9.1.2023 a dne 2.1.2023 a cesta pověřeného pracovníka dne 8.3.2023. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem soud zjistil, že byla učiněna změna smlouvy o postoupení pohledávek. Z potvrzení transakce ze dne 27.10.2022 soud zjistil, že žalobce uhradil postoupení pohledávky svému právnímu předchůdci. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně doručenky ze dne 10.11.2022 a dne 11.11.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.4.2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným. Rovněž tak z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022 včetně přílohy [číslo]. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1.3.2022 a doručenky ze dne [číslo] soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že 27.4.2020 právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jakožto podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, smluvního úroku a smluvní pokuty dle odst. 4 smlouvy ve výši 5.306 Kč nevzniklo nelze je žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy jejich předmět převzal, tj. čerpal dne 27.4.2020 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky žalobci vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný uhradil za dobu trvání smluvního vztahu částku 7.499,99 Kč, je tedy žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou uhrazenou, tj. 7.500,01 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru v účinném znění však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnosti spotřebitele vrátit poskytnutou dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídajícího možnostem. Mezi účastní nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté dosud nevrácené jistiny, žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje, soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného na základě, kterých by bylo možno stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejích splácení. Ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto určil lhůtu k plnění do 30 dnů od právní moci rozsudku s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Z důvodu shora uvedených soud žalobě v části výroku I. částečně vyhověl, ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II). Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 2 odst. 1 písm. a), ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/19941 Sb., o soudních poplatcích (dále jen zákon o soudních poplatcích), podle nějž je žalobce povinen zaplatit soudní poplatek ve výši stanovené v Sazebníku so