16 C 153/2023-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 10.528 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce, a to společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 16.8.2020 smlouvu o finančním leasingu - Leasingovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i všeobecné obchodní podmínky finančního leasingu, splátkový kalendář a předávací protokol. Na základě uzavřené smlouvy přenechal právní předchůdce žalobce žalované jakožto leasingovému nájemci k užívání předmět leasingu blíže specifikovaný ve smlouvě, a to na dobu 36 měsíců. Žalovaná se ve smlouvě zavázala za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobce celkem 36 pravidelných měsíčních leasingových splátek, kdy výše splátek a jejich splatnosti byla sjednána přímo ve smlouvě. Své smluvní povinnosti žalovaná neplnila a se splátkami se dostala do prodlení, čímž podstatně porušila ustanovení smlouvy. Na základě tohoto porušení byla banka oprávněna výpovědí předčasně ukončit pro hrubé porušení smluvních ujednání smlouvu, jež učinila ke dni 14.10.2020, o čemž žalovanou písemně vyrozuměla. Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 11.12.2020. V souladu se smlouvou a Všeobecnými obchodními podmínkami byla banka oprávněna v případě předčasného ukončení smlouvy z důvodu hrubého porušení smluvních podmínek žalovanou požadovat po žalované zaplacení souhrnu všech splátek za dobu, na kterou byla smlouva původně sjednána, veškerých nákladů a poplatků spojených s ukončením smlouvy včetně případného pojištění smluvních pokut. Žalobce touto žalobou požaduje zaplacení dlužné částky ve výši 10.528 Kč představující jistinu a 10% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od 15.10.2000 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2019, a to s účinností ke dni 15.3.2019, což bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem. Za období od postoupení pohledávky na žalobce do dne sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 16.8.2000 uzavřel [právnická osoba] (dále jako leasingová společnost) s žalovanou (dále jako leasingovým uživatelem) Leasingovou smlouvu [číslo] k předmětu leasingu [anonymizována tři slova], [VIN kód], na základě které byl přenechán žalované předmět leasingu na dobu 36 měsíců, při pravidelné splátce 5.264 Kč. Ze splátkového kalendáře bylo soudem zjištěno, že žalovaná měla na 1 až 24 splátku uhradit, vždy po 5.264 Kč a následně do 36 splátky 600 Kč měsíčně, při ceně odprodeje předmětu k 16.8.2003 ve výši 1.000 Kč. Podáním ze dne 25.3.2019 podacím lístkem ze dne 7.4.2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobce. Dne 12.3.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Podáním ze dne 29.4.2020 byla žalovaná vyzvána k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě s tím, že dlužná částka 31.399,44 Kč měla být uhrazena nejpozději k 9.5.2020. Podáním ze dne 14.10.2000 sdělila banka žalované předčasné ukončení smlouvy pro hrubé porušení smluvních ujednání. 4. V řešeném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných, věcných a soud proto v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.) posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen občanský zákoník) a zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) ve znění do 31.12.2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1.1.2014. To samé platí i pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejich výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvému dni prodlení. 5. Podle ust. § 269 odst. 1 obchodního zákoníku ustanovení upravující v Hlavě II. této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. 6. Podle ust. § 269 odst. 2 obchod. z. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není. 7. Dle ust. § 489 odst. 1 obch. z. smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku. 8. Ve smyslu ust. § 663 o.z. nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby jí dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl uzavřením nepojmenované smlouvy ve smyslu ust. § 269 a následující obch. z., která je kombinací nájemní smlouvy a smlouvy o koupi najaté věci, závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované k užívání předmět leasingu, za který se žalovaná zavázala platit pravidelné měsíční splátky ve výši 5.264 Kč, respektive 600 Kč od 25 splátky. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když poslední splátku uhradila dne 11.12.2020. S ohledem na toto porušení smlouvy právní předchůdce žalobce ke dni 14.10.2020 vypověděl Leasingovou smlouvu, ve které si účastníci sjednali pro případ předčasné ukončení smlouvy z důvodu na straně žalované, a to mimo jiné v podobě prodlení s úhradou splátek, právo právního předchůdce žalobce náhradu všech dlužních splátek, tedy i splátek splatných po výpovědi smlouvy, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na plnění sjednaných splátek. Tímto sporem však žalobce požaduje po žalované toliko 10.528 Kč představující dluh na jistině. Z důvodů shora uvedených, jakož i s ohledem na naprostou nečinnost žalované v průběhu celého řízení soud tak žalobě vyhověl, když přiznal vedle dlužné jistiny i příslušenství pohledávky - úroky z prodlení s odkazem na § 517 odst. 2 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. S ohledem na skutečnost, že dle ust. § 1879 a následující o.z. došlo k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat pohledávku za žalovanou, která byla v průběhu řízení nečinná, ničeho netvrdila ani neprokázala, že by žalobci dlužnou částku uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala. Soud tak žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po předčasném ukončení smlouvy (od 15.10.2000). Lhůta ke splnění povinnosti byla soudem stanovena s odkazem na § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč, to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 2.252 Kč, z čehož DPH představuje 252 Kč. 11. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.