19 C 29/2023-17 — Městský soud v Brně

1. Dne [datum] byla soudu doručena žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [anonymizována čtyři slova] [rok] č. karoserie [anonymizováno], [registrační značka], a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovaným kupní smlouvu na prodej shora citovaného vozidla a téhož dne žalovanému vozidlo i s velkým technickým průkazem a plnou mocí k provedení přepisu vozidla v registru silničních vozidel předala. Žalovaný kupní cenu zaplatil na místě, přepis vozidla však dosud neproved, je nekontaktní a neposkytuje nezbytnou součinnost. Při jednání navrhla, aby bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání u soudu se žalovaný nedostavil. Soud tak za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako prodávající uzavřela dne [datum] s žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě [značka automobilu], [anonymizována dvě slova] rok výroby [rok] č. karoserie [anonymizováno], [registrační značka], přičemž kupní cena byla smluvními stranami sjednána ve výši 20 000 Kč s tím, že smluvní strany potvrdily, že kupní cena byla zaplacena při podpisu smlouvy v hotovosti. Dále se smluvní strany dohodly, že vlastnické právo přejde na kupujícího okamžikem zaplacení celé kupní ceny a předáním vozidla. 6. Z účastnické výpovědi žalobkyně se podává, že žalobkyně uzavřela dne [datum] kupní smlouvou na předmětný automobil, když kupní cena byla uhrazena v hotovosti při podpisu této kupní smlouvy, stejně tak po podpisu kupní smlouvy došlo k předání předmětného vozidla spolu s technickým průkazem žalovanému. Žalobkyně podepsala žalované plnou moc k přepisu vozidla. Ústně si strany sjednaly, že žalovaný přepíše předmětné vozidlo. Žalobkyně se dozvěděla až po třech letech, že automobil není přepsán, když bylo po žalobkyni vymáháno plnění z neuhrazeného povinného ručení. Celou záležitost řešila na příslušném odboru magistrátu města Brna, kde jí řekli, že k přepisu vozidla jsou potřeba obě strany a nezbývá jiné řešení, než se se žalobou obrátit na příslušný soud. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného se snažila kontaktovat v sídle společnosti, kde jej nenašla. 7. Dle ustanovení § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 8. Dle ustanovení § 8 odst. 1, písm. a) zákona č. 177/1996 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. 9. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod příslušná ustanovení hmotného práva, shledal soud žalobou uplatněný nárok po právu a žalobě v celém rozsahu vyhověl. 10. Ve vedeném řízení byla projednávána situace tzv. zamrzlého převodu vozidla v rámci registru vozidel, kdy žalovaný neprovedl přepis shora citovaného vozidla v registru vozidel. Dle nálezu z pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 114/20, lze odstranění údajů v registru vozidel lze připustit i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem není. Proto je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze přitom domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena kupní smlouva na shora specifikovaný osobní automobil, přičemž převod vlastnického práva byl sjednán k okamžiku zaplacení celé kupní ceny. Celá kupní cena přitom byl zaplacena při podpisu kupní smlouvy. Vlastnické právo ke shora specifikovanému osobnímu automobilu tak bylo ke dni [datum] převedeno na žalovaného. Tento však dosud neprovedl přepis vozidla v rámci registru vozidel a pro jeho přepis neposkytuje žádnou součinnost. Soud má za to, že v projednávaném řízení žalobkyni s ohledem na neposkytnutí součinnosti žalovaného docílit přepisu vozidla v registru vozidel náleží naléhavý právní zájem. Žalovaný přitom netvrdil, ani ničím neprokázal, že by součinnost k přepisu vozidla poskytnul, případně ani netvrdil, že nedošlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na jeho osobu. V průběhu celého řízení zůstal zcela pasivní. Vzhledem k tomu žalobkyni ve vedeném řízení postačovalo pouze prokázat, že došlo k takové právní skutečnosti, se kterou zákon spojuje převod vlastnického práva. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobce dané prokázal, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.). 12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, z odměny právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) po 2.500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé a účast na jednání), a 3 režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Dle ust. 137 odst. 3 o. s. ř. pak byla částka za odměnu a režijní paušál navýšena o 21 % DPH, tj. o částku 1.764 Kč Celkem tedy 12.164 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zcela procesně úspěšná, soud žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči účastníkovi, který úspěch neměl. Žalovaný je tak dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen k rukám zástupce žalobkyně uhradit částku ve výši 12.164 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).