20 C 229/2022-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se návrhem došlým soudu 15.9.2022 domáhala zrušení práva společného nájmu bytu žalobkyně a žalovaného, a to bytu [číslo] nacházejícího se v 9. podlaží budovy číslo popisné [číslo] na ulici [ulice] [číslo] v [obec] s tím, že se jediným nájemcem bytu stává žalobkyně a žalovanému uloženo byt vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem s právní mocí 12.4.2022 a nezletilé děti byly svěřeny do její péče. Nájemní smlouvu uzavřela ještě před uzavřením sňatku na dobu neurčitou a za rekonstrukci, kterou realizovali předchozí nájemci uhradila částku 220 000 Kč. Z bytu se odstěhovala 20.1.2021 z důvodu psychického nátlaku ze strany žalovaného a neustálých hádek, které se týkaly dětí a finančního hospodaření. Sama nemá jinou možnost bydlení. Nyní v podnájmu hradí částku 15 000 Kč měsíčně, k trvalému pobytu je hlášena u svých rodičů v [obec]. Se žalovaným se chtěla dohodnout a požadovala úhradu částky 220 000 Kč, kterou vynaložila na provedení rekonstrukce, ale žalovaný na dohodu přistoupit nechtěl. 2. Žalovaný navrhl, aby byl určen jako výlučný nájemce bytu, neboť souhlasil s tím, že nájemní smlouva byla uzavřena před uzavřením sňatku, ale účastníci řízení v té době spolu žili a tato skutečnost vyplývá i z evidenčního listu k předmětné nájemní smlouvě, kde je uveden žalovaný. Částka 220 000 Kč nebyla hrazena pronajímateli, ale třetím osobám, fakticky se jednalo o tzv. odstupné k předmětu nájmu. Není zřejmé, kdy údajná rekonstrukce měla být provedeno, nemělo by se tedy k této platbě při rozhodování o tom, kdo bude byt užívat k této částce přihlížet. Pokud se týká odchodu žalobkyně ze společné domácnosti, pak žalovaný poukázal na to, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitosti na adrese [ulice a číslo] v [obec], kde bydlí její rodiče a jde o dvoupatrový dvougenerační dům, jeden z bytů slouží pro potřeby její domácnosti, žalobkyně stále žije na adrese [ulice a číslo] v [obec] a má zde nahlášeno trvalé bydliště. Pokud se týká odchodu ze společné domácnosti pak žalovaný poukazuje na zvukový záznam v rozvodovém řízení, kde žalobkyně hovořila o tom, že trvale opustí společnou domácnost. Navíc z emailu ze dne 16.5.2022 vyplývá, že chtěla byt přenechat do nájmu další osobě. Zájem byt užívat prezentovala až v předžalobní výzvě. Navíc nezletilé děti tráví téměř srovnatelnou dobu měsíčně s otcem, lze tedy formalisticky přihlížet pouze k tomu, že děti byly svěřeny do péče matky. Žalobkyně si při odchodu ze společné domácnosti odstěhovala vybavení bytu od nábytku po různé spotřebiče, nádobí a předměty denní potřeby a od té doby se na žalovaného neobrátila ani jednou se žádostí o vydání dalších věcí. Žalovaný měl tedy až do obdržení žaloby za to, že o zbývající věci, které žalobkyně v bytě přenechala už nestojí. Žalovaný je přesvědčen, že žalobkyně odmítla jej ponechat jako výlučného nájemce bytu jenom proto, že odmítl vypořádání zmiňované částky 220 000 Kč a odmítla součinnost při přepisu energií. Veškeré platby spojené s užíváním bytu hradí sám. 3. Mezi účastníky je nesporné, že smlouva o nájmu bytu, uzavřená mezi [právnická osoba] [obec] a [jméno] [příjmení] na byt [číslo] v [obec], [ulice a číslo] byla uzavřena před uzavřením sňatku, jde o byt s kuchyní, dvěma pokoji a příslušenstvím (důkaz smlouva o nájmu bytu) ze dne 14.11.2011, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a z evidenčního listu bylo zjištěno, že je zde jako spolubydlící osoba uveden žalovaný. Nesporné je, že manželství účastníků bylo uzavřeno 24.8.2013, rozsudek o rozvodu manželství č.j. 47 C 18/2021-84 nabyl právní moci 12.4.2022 (důkaz rozsudkem). Dále je nesporné, že opatrovnickým rozsudkem byly nezletilé [jméno] a [jméno] [celé jméno žalovaného] svěřeny a pro dobu po rozvodu do péče matky na základě schválené dohody rodičů a otec je podle rozsudku oprávněn se stýkat s dětmi každý lichý týden od čtvrtka 17. hodin do neděle 17. hodin a každý sudý kalendářní týden v roce od úterý 17. hodin do čtvrtka 17 hodin a každý měsíc hlavních školních prázdnin 14 dní v červenci a 14 dní v srpnu. Dále byla provedena úprava o dalších svátcích (důkaz rozsudkem Městského soudu v Brně číslo jednací 127 Nc 4/2021-90), kdy rozsudek nabyl právní moci 9. 6.2021 4. Nájemní vztah k předmětnému bytu vznikl za účinnosti občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., kdy podle § 705 odst. 1 vznikl společný nájem bytu manželů, kdy podle tohoto ustanovení jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich se stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manželi. Podle § 3074 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto vznikem. Vznik nájmu jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních předpisů. K posouzení, kdo bude dalším nájemcem bytu si soud vyžádal stanovisko pronajímatele [právnická osoba] [obec] a se sdělení pronajímatele soud zjistil, že pronajímatel se k této otázce nevyjadřuje. Žalovaná je v současné době nájemkyní bytu bytové jednotky [číslo] o velikosti 2 + 1 o výměře 54,21 m2 v 5. nadzemním podlaží budovy [číslo] na ulici [ulice a číslo] v [obec] a nájem bytu trvá do 31.1.2024 Náklady spojené s bydlením činí nájemné 15 000 Kč a zálohy na služby 3 000 Kč měsíčně (důkaz smlouvou o nájmu ze dne 15.11.2022 uzavřené žalobkyní s pronajímatelkou [jméno] [příjmení]). Pro posouzení, kdo má zůstat výlučným nájemcem bytu soud považuje za rozhodující zájem nezletilých dětí účastníků, kdy z opatrovnického rozsudku vyplývá, že rozsah péče obou rodičů se prakticky rovná střídavé péči a je v zájmu dětí, aby když došlo k rozvodu rodičů, aby mohli se s rodiči stýkat ve stávající prostředí, kdy dosavadní úprava, kdy otec dětí – žalovaný obývá předmětný byt a matka – žalobkyně užívá stávající byt od doby, kdy opustila společnou domácnost. Oba z bytů jsou dvoupokojové, je pravda, že předmětný byt je nájemní smlouva na dobu neurčitou a byt užívaný žalobkyní má dobu nájmu na dobu určitou, je však běžnou praxí, že pokud nájemce je bezproblémový a platí nájemné, je běžně nájemní vztah prodlužován. Navíc žalobkyně má možnost užívat byt v domě, který je v jejím vlastnictví a který z části užívají její rodiče. Soud při rozhodování přihlížel i k rozvodovému rozsudku účastníků, kdy z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by rozvod manželství zavinil žalovaný, že by žalovaný se k manželce násilně choval případně k dětem a podobně. [obec] rozvratu byla shledána v rozdílném náhledu každého z manželů na fungování manželství, nedůvěra manželky k manželovi ohledně toho, zda zvládne péči o děti, nezdařené pokusy manželky najít si stabilní práci, snížení sebehodnocení manželky a napjatý rodinný rozpočet a s tím související hádky mezi manželi a ztráta kladných citů na straně manželky k manželovi. K odstěhování manželky došlo 20.1.2021. Pro rozhodnutí soudu byla rozhodná i emailová korespondence mezi právními zástupkyněmi účastníků, kdy zejména ze sdělení právní zástupkyně žalobkyně ze dne 16.5.2022 vyplývá, že žalobkyně požaduje úhradu investice 220 000 Kč po žalovaném, jinak nájem převede na další osobu (důkaz emailovou korespondencí). Za situace, kdy uzavřením manželství vznikl společný nájem manželů, který zanikl rozvodem, pak soud určil, že výlučným nájemcem bytu bude žalovaný. 5. Úspěšný žalovaný má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, kdy tyto mu vznikly právním zastoupením podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/1996 Sb. za úkon 2 500 Kč, a to za převzetí věci, sepis vyjádření, účast na jednání 21.3.2023 a 2.5.2023, 4 úkony po 2 500 Kč, 4x režijní paušál 300 Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem 11 200 Kč Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř..