21 C 135/2023-47 — Městský soud v Brně

Žalobou z 18.5.2023 domáhala se žalobkyně úhrady žalované částky dílem (25.000,00 Kč a 4.850,00 Kč) jako neuhrazeného úvěru, a ve zbytku (4.550,00 Kč – smluvní pokuta a 480,00 Kč – náklady spojené s uplatněním pohledávky) jako plateb nárokovaných v důsledku prodlení se splacením úvěru s tím, že žalovanému poskytla společnost [právnická osoba] (dále [anonymizováno]) na základě smlouvy z 5.6.2022 úvěr ve výši 12.000,00 Kč, postupně pěti dodatky navyšovaný až na 25.000,00 Kč, který se žalovaný zavázal splatit jednorázově do 30 dnů. Tuto povinnost nesplnil a vznikl mu tak závazek k úhradě smluvní pokuty, sjednané ve smlouvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Z úvěrových smluv a výpisů z účtu vzal soud za prokázáno, že [anonymizováno] jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem elektronickou formou ve dnech 5., 7., 28. a 3x 29.6.2022 úvěrovou smlouvu, kdy původní výše úvěru činila 12.000,00 Kč a kapitalizovaný úrok 3.764,00 Kč, a následnými smlouvami byla jistina navyšována 7.6.2022 o 1.000,00 Kč, 28.6.2022 o 2.000,00 Kč a 29.6.2022 o 3.000,00 Kč, 2.000,00 Kč a 5.000,00 Kč, tj. na celkovou částku 25.000,00 Kč s kapitalizovaným úrokem 4.750,00 Kč. Úvěr byl splatný jednorázově do 30 dnů. Jednotlivé částky jistiny byly připsány na účet žalovaného 6.6.2022 ve výši 12.000,00 Kč, 8.6.2022 ve výši 1.000,00 Kč, 28.6.2022 ve výši 2.000,00 Kč a 29.6.2022 ve výši 3.000,00 Kč, 2.000,00 Kč a 5.000,00 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila [anonymizováno] pohledávku za žalovaným žalobkyni a přípisem z 16.1.2023, odeslaným dle soupisu odeslané pošty 17.1.2023, oznámila [anonymizováno] postoupení pohledávky žalovanému, přičemž žalobkyně jej současně vyzvala k úhradě dluhu do 2.2.2023. Ze zprávy mBank, S.A. a výpisů z účtu žalovaného vzal soud za prokázáno, že účet, na který byly platby jistiny zasílány, je účtem žalovaného. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že v měsících duben až červen 2022 měl žalovaný průměrnou mzdu 23.331,00 Kč. V uvedených měsících měl na účtu zůstatek k 30.4.2022 ve výši 3.413,60 Kč, k 31.5.2022 ve výši 0 Kč a k 30.6.2022 ve výši 3.094,98 Kč. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že žalovaný byl v otázce financí extrémně rizikovou osobou, neboť veškeré své příjmy utrácel v internetových sázkách (až desítky položek denně), přičemž nedostatek financí dorovnával čerpáním úvěrů od nebankovních subjektů: v dubnu 2022 takto čerpal další úvěr 55.000,00 Kč, v květnu 2022 celkem 47.000,00 Kč, z toho 40.000,00 Kč od [anonymizováno] (z této částky ještě v den připsání jistiny na účet uhradil 30.000,00 Kč na nájem bytu), v červnu pak kromě částky 25.000,00 Kč, která je předmětem tohoto řízení, čerpal úvěry v celkové výši 29.500,00 Kč, ze sázek obdržel výhry v celkové výši 46.000,00 Kč, a jediným dopadem takto zvýšených příjmů bylo to, že ještě zintenzivnil sázkovou činnost a na konci měsíce června 2022 měl zůstatek na účtu 3.094,98 Kč. Z výpisů z účtu dále vyplývá, že platba za nájem činila u žalovaného 15.500,00 Kč měsíčně. Dle sdělení žalobkyně k výzvě soudu provedl věřitel [anonymizováno] ověření úvěruschopnosti žalovaného pouze nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací). Jakékoliv doklady o prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Zaplo a žalovaný uzavřeli ve formě šesti po sobě následujících smluv smlouvu o úvěru (§ 2395 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z., zákon 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále ZSÚ), přičemž závazek žalovaného ke splacení úvěru ve sjednané lhůtě 30 dnů utvrdili sjednáním smluvní pokuty (§ 2048 an. o.z.). Soud v prvé řadě zkoumal, zda [anonymizováno] splnila povinnost řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 ZSÚ. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována pouze nahlížením do registrů – jinak řečeno, [anonymizováno] nezkoumala, jaké jsou příjmové a výdajové poměry ekonomického života žalovaného, zda má pravidelný příjem, a pokud ano, v jaké výši, a zda tento příjem koresponduje se závazkem k úhradě částky 29.750,00 Kč jednorázovou platbou, a nezkoumala ani to, zda, a pokud ano, v jaké výši, má žalovaný jiné závazky. Minimálně ze skutečnosti, že dne 17.5.2022 poskytnul tentýž věřitel žalovaném úvěr ve výši 40.000,00 Kč, muselo být zřejmé, že žalovaný jiné závazky má. Zaplo rovněž nezkoumala výdajovou stránku ekonomiky žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení. Z výpisů z účtu přitom vyplývá, že žalovaný měl průměrný měsíční příjem 23.331,00 Kč a hradil měsíčně nájem 15.500,00 Kč – pro osobní potřebu mu tedy zbývalo na úhradu veškerých dalších plateb v průměru necelých osm tisíc korun. Pokud by si [anonymizováno] vyžádala od žalovaného úplný výpis z účtu, zjistila by, že žalovaný fakticky veškeré své příjmy utratí v sázkových hrách, a nedostatek příjmů masivně dorovnává úvěry od nebankovních subjektů, mimo jiné i od firmy [anonymizováno]. Jen za duben a květen 2022, tj. do podpisu úvěrové smlouvy z 5.6.2022, takto získal 102.000,00 Kč. Žalovaný přitom nedisponoval příjmem, který by mu umožnil dostát závazku z úvěrové smlouvy, když ani v jednom měsíci v období duben až červen 2022 neměl příjem, odpovídající výši jeho závazku ze smlouvy. Za této situace soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] zcela rezignovala na řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, nesplnila tak povinnost, vyplývající z § 86, odst. 1, 2 ZSÚ, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva, resp. všechny v řadě za sebou uzavřené úvěrové smlouvy, které žalobkyně pojímá jako jediný smluvní vztah, neplatná, kdy k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalovaný jako spotřebitel je tak povinen vrátit pouze jistinu (§ 87, odst. 1, věta třetí ZSÚ). Vzhledem k tomu, že zde absentuje spor o dobu vrácení (§ 87 odst. 2 ZSÚ), vycházel soud z první prokazatelně žalovanému odeslané výzvy, a to výzvy z 16.1.2023, odeslané 17.1.2023 Lhůta k úhradě v této výzvě byla stanovena do 2.2.2023, soud proto zavázal žalovaného k úhradě jistiny úvěru 25.000,00 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o.z., vládní nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení) za dobu od 3.2.2023 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. S ohledem na poměr úspěchu žalobkyně (71,67 % žalované částky) a neúspěchu (28,33 %) soud procesně více neúspěšného žalovaného zavázal dle § 142 odst. 2 o.s.ř. (zákon 99/1963 Sb. občanský soudní řád) k úhradě poměrné části, a to 43,34 % nákladů řízení. Náklady představuje uhrazený soudní poplatek 1.182,00 Kč a náklady právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů (§ při aplikaci § 14b vyhlášky) za tři úkony (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 500,00 Kč, kdy přiznáno bylo žalobkyní nárokovaných 300,00 Kč za jeden úkon (soud vycházel ze součtu žalovaných částek 34.880,00 Kč), včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč a 21% DPH v částce 252,00 Kč, celkem 2.634,00 Kč, z čehož 43,34 % představuje částku 1.142,00 Kč, k jejíž úhradě byl žalovaný zavázán.