21 C 86/2023-11 — Městský soud v Brně

Žalobou z 3.4.2023 domáhala se žalobkyně vydání měřícího zařízení na odběr plynu s odůvodněním, že u žalovaného docházelo k neoprávněnému odběru plynu a pokusy žalobkyně o odebrání měřícího zařízení nebyly úspěšné. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) bylo ve věci rozhodováno bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázán tento skutkový stav: Smlouvou o připojení k distribuční soustavě, kterou účastníci uzavřeli 15.2.2018, se žalobkyně zavázala připojit odběrné plynové zařízení k distribuční soustavě a zajistit žalovanému požadovanou kapacitu pro dodávky plynu. Dne 23.8.2022 adresoval žalobkyni obchodník s plynem [právnická osoba] žádost o ukončení distribuce plynu z důvodu neplacení s datem ukončení 25.8.2022. Přípisem z 16.9.2022, odeslaným téhož dne, žalobkyně oznámil žalovanému, že počínaje dnem 14.9.2022 do dne provedení skutečné demontáže měřícího zařízení, bude distribuce plynu kvalifikována jako neoprávněná s povinností náhrady způsobené škody, a současně oznámila žalovanému zamýšlený termín demontáže měřícího zařízení. Z protokolů z 7.9.2022 a 9.3.2023, včetně fotografické dokumentace, vzal soud za prokázáno, že opakované pokusy o demontáž plynoměru byly neúspěšné. Výzvou z 21.3.2023 byl žalovaný opětovně vyzván k poskytnutí součinnosti při demontáži plynomětu. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že v místě spotřeby docházelo k neoprávněnému odběru plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a), b), zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon, a žalobkyni tak dle § 59 odst. 1 písm. j, bod 6 cit. zákona vzniká právo omezit nebo přerušit v nezbytném rozsahu distribuci plynu při neoprávněném odběru plynu, což lze učinit demontáží měřicího zařízení. Přestože se žalobkyně tuto demontáž pokusila opakovaně provést, žalovaný, ač byl žalobkyní ke zpřístupnění měřicího zařízení vyzván, přístup k měřidlu a jeho demontáž neumožnil. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyni poskytl dle § 1040 an. zák. 89/2012 Sb. občanský zákoník ochranu jejího vlastnického práva stvrzením nároku na vydání věci vůči tomu, kdo ji neprávem zadržuje. Výrok II je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud procesně neúspěšného žalovaného zavázal k úhradě nákladů, sestávajících z uhrazeného soudního poplatku ve výši 2.000,00 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhl. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za tři úkony po 1.500,00 Kč, navýšené o 3 režijní paušály po 300,00 Kč a 21% DPH v částce 1.134,00 Kč, celkem 8.534,00 Kč.