294 C 44/2017-42 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikl tím, že žalovaný porušil svou povinnost vrátit žalobkyni automaty po skončení své podnikatelské činnosti automaty, které žalovanému žalobkyně poskytla na základě smlouvy o umístění automatů ze dne 4.11.2011. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.) a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: 3. Účastníci uzavřeli dne 4.11.2011 smlouvu o umístění automatů, na základě které žalobkyně splnila svou povinnost a nainstalovala do podnikatelských prostor žalovaného ([anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec]) dva automaty. Žalovaný se v této smlouvě zavázal vrátit žalobkyni automaty v případě, že ukončí v místě svou podnikatelskou činnost (smlouva – záznam o instalaci automatu ze dne 4. 11. 2011, ceník/nabídkový list ([anonymizováno]) včetně překladu (č.l. 8, 9). 4. Při pravidelném servisu automatu však žalobce zjistil, že automaty se na místě již nenacházejí podnik byl uzavřen (nesporné). 5. Žalobce vyzval žalovaného k vydání automatu a vyplacení sjednané provize, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Žalovaný si výzvu nevyzvedl, úložní lhůta pro vyzvednutí zásilky skončila dne 10.10.2017 (výzva k vydání věci, popř. vyplacení hodnoty věcí ze dne 19. 9. 2017 s dodejkou (č.l. 10, 11). 6. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2018, č. j. KSBR 31 INS 20614/2017, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení žalovaného 7. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19.6.2023, č. j. KSBR 31 INS 20614/2017, bylo vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a žalovanému bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a dále se oddlužení vztahovalo mj. také na věřitele k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. 8. Právní posouzení věci dospěl soud k těmto závěrům: 9. Pohledávka žalobce vůči žalovanému z titulu nepojmenované smlouvy o umístění automatů se stala splatnou uplynutím sedmidenní lhůty od uložení zásilky, tj. dne 17.10.2017. Výzva k zaplacení se tak dostala do dispoziční sféry žalovaného a je bez právního významu, zda si zásilku skutečně převzal. Až následně, ke dni 9. 1. 2018, bylo ve vztahu k žalovanému zahájeno insolvenční řízení, byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno oddlužení žalovaného. Insolvenční řízení skončilo ke dni 19.6.2023, a to splněním oddlužení žalovaného, kdy tento byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení či pohledávek řádně do insolvenčního řízení nepřihlášených. Pohledávka žalobkyně, která vznikla ještě před zahájením insolvenčního řízení nebyla ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o povolení oddlužení žalované přihlášena. Vzhledem k tomu, že žalovaný oddlužení splnil a byl rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozen od placení do oddlužení nepřihlášených pohledávek, nemá žalobkyně nárok na zaplacení této pohledávky (§ 414 odst. 4 insolvenčního zákona). Soud proto žalobu v plném rozsahu výrokem I. zamítl. 10. Procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za úkon (vyjádření ze dne 8.11.2023) ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 300 Kč, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), kterou uložil soud zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).