42 C 203/2023-29 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne , datum, k Městskému soudu v Brně se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci, tedy otce vůči svému synovi, s odůvodněním, že žalobce v , Anonymizováno, ukončil studium na , Anonymizováno, a od , datum, nastupuje do zaměstnání.Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný ani žalobce se k věci na výzvu soudu ohledně zamýšleného postupu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, vzal soud za prokázané, že byla schválena dohoda rodičů o povinnosti žalovaného platit (tehdy nezletilému) žalobci zvýšené výživné v částce , částka, měsíčně za dobu od , datum, do , datum, a nadále výživné v částce , částka, měsíčně za dobu od , datum, . Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že soud rozšířil nařízený výkon rozhodnutí pro pohledávku výživného na žalobce o částku zvýšeného výživného. Z kopie vysokoškolského diplomu , Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaný zde studoval v řádném studijním magisterském programu a oboru vojenské technologie, na , Anonymizováno, kdy studium ukončil složením státní závěrečné zkoušky dne , datum, .Podle § 910 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce řádně ukončil studium státní závěrečnou zkouškou na vysoké škole, kterou absolvoval dne , datum, . Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci by ve smyslu § 911 o. z. v souladu s rozhodovací praxí, zanikla nejpozději ke dni , datum, , kdy stěžovatel ukončil prezenční formu studia na vysoké škole a nezahájil studium již následující školní rok. Vzhledem k tomu, že žalobce žaloval zrušení vyživovací povinnosti od , datum, a s ohledem na skutečnost, že se jedná o výživné pro zletilého potomka, kdy soud nemůže překročit žalobní návrh, soud žalobě vyhověl od žalobcem nárokovaného data. V návaznosti na to, že účastníkům v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech dle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád, jak je uvedeno ve výroku II.