47 C 156/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 2. 11. 2018 (podanou u soudu téhož dne) se žalobce po žalované původně domáhal zaplacení částky ve výši 18 126 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], dne 23. 5. 2016. Tvrdil, že žalovanou částku tvoří jistina 15 000 Kč, 3 126 Kč smluvní poplatek za poskytnutí úvěru a částku 1 000 Kč požaduje z titulu smluvní pokuty. 2. Žalobce uvedl, že podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., byla pohledávka vůči žalované postoupena z původního věřitele na společnost [právnická osoba], [IČO], a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2018. Dále uvedl, že podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., byla pohledávka vůči žalované společností [právnická osoba], postoupena na žalobce, to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.7.2018. 3. Procesně odpovídajícím způsobem později došlo k úpravě žalobního návrhu na požadavek o zaplacení částky 18 930,25 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 21. 4. 2016 do zaplacení. 4. Žalovaná se během řízení nevyjádřila. 5. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a vyhlásil tento rozsudek. Pro rozhodnutí soudu byla zcela zásadní skutečnost, že žalovaná prošla úplným oddlužením, když jí bylo nakonec přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek (všechny dokumenty z insolvenčního řízení přístupné na webu ISIR). 6. Insolvenční řízení s žalovanou bylo zahájeno dne 2. 7. 2019, kdy žalovaná coby dlužník podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční řízení tedy bylo zahájeno po podání žaloby v řešené věci. Předmětem tohoto nalézacího řízení je pohledávka, která svou povahou patří do kategorie běžných pohledávek ze soukromoprávního styku, jež se v insolvenčním řízení uplatňují standardně přihláškou. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno], byl zjištěn úpadek žalované a povoleno jeho řešení oddlužením. Touto skutečností došlo k přerušení zde vedeného nalézacího řízení sp. zn. 47 C 156/2023 na základě ust. § 140a insolvenčního zákona, o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2019, [číslo jednací] (nyní č.l. 20 spisu). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 1. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] – [anonymizováno], pak insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovanou (výrok I.) s tím, že se žalovaná osvobozuje od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že toto osvobození se také vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok IV.) 7. Podle § 414 insolvenčního zákona platí: (1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. (2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. (3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. (4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.“ 8. Citované ustanovení insolvenčního zákona je v soudní praxi vykládáno tak, že pohledávky, na které se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení, vydané podle ustanovení § 414 a § 415 insolvenčního zákona, v neuhrazeném rozsahu sice nezanikají, ale v soudním či jiném řízení je však poté již nelze věřiteli přiznat. Uvedený následek se vztahuje jak na pohledávky, které byly přihlášeny do insolvenčního řízení a v oddlužení uspokojeny jen částečně, tak i na pohledávky, které (ač měly být) nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny (k tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sen. zn. [spisová značka], uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5176/2017; dále srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 14. a bod 2. právní věty citovaného nálezu, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2023 č. j. 62 C 70/2021-56, rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 11. 2022 č. j. 7 C 213/2022-32, rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 3. 2023 č. j. 34 C 376/2022-27, rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 6. 2023 č. j. 23 C 186/2022-44, rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 22. 5. 2023 č. j. 3 C 181/2017-55). 9. Pohledávka žalobce byla přihlášena v insolvenčním řízení vedeném s žalovanou pod číslem 3 (viz dokument Seznam přihlášených pohledávek v na webu ISIR). I kdyby však přihlášena nebyla, na rozhodnutí soudu by se ničeho nezměnilo. Žalobní pohledávka tak částečně zanikla jejím uspokojením žalovanou v insolvenčním řízení v rámci oddlužení a ve zbývající výši má povahu naturální obligace, neboť se na ni vztahuje osvobození dlužníka dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a nelze ji tak v soudním řízení dále vymáhat. Soudu nezbylo než žalobu zamítnout. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla zcela úspěšná, a právo na náhradu nákladů řízení by jí svědčilo, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.