52 C 11/2023-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 10.895 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka] v období od 6. 4. 2021 do 15. 9. 2021 neměla uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaná, která je cizí státní příslušník, měla dle registru obyvatel ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to RSV k [registrační značka], informací k zásilce [anonymizována dvě slova], výzvou ze dne 18. 10. 2021, upomínkou ze dne 20. 1. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 včetně podacího archu. 6. Z výzvy ze dne 18. 10. 2021 a RSV soud zjistil, že žalovaná, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka], byla ze strany žalobce vyzvána k zaplacení příspěvku na vozidlo za období od 6. 4. 2021 do 15. 9. 2021 do 60 dnů od doručení výzvy, jehož základ činil 10.595 Kč (denní sazba 65 Kč po dobu 163 dní) a dále byly žalované naúčtovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka činí 10.895 Kč. Výzva žalované byla dle informací o zásilce [anonymizováno] doručena nejpozději dnem 2. 11. 2021. Žalovaná byla předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 vyzývána k úhradě dlužné částky. 7. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 8. Dle ust. § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění (dále jen„ ZPV“) kancelář má proti vlastníku tuzemského vozidla právo na úhradu příspěvku, zjistí-li porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. 9. Dle ust. § 24c odst. 2 ZPV výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy byla porušena povinnost podle § 1 odst. 2, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. 10. Dle ust. § 24c odst. 4 ZPV příspěvek je splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě na adresu osoby podle odstavce 1. Tato výzva musí obsahovat výsledek porovnání údajů podle § 15 odst. 3. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy, s výjimkou případu, kdy osoba podle odstavce 1, z důvodů nezávislých na její vůli, nemohla výzvu Kanceláře převzít. Povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě podle věty první Kanceláři prokázáno, že nebyla porušena povinnost podle § 1 odst. 2. 11. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce prokázal, že k vozidlu r.z. [anonymizováno] v období od 6. 4. 2021 do 15. 9. 2021 nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., přičemž provozovatelem tohoto vozidla byla žalovaná. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na její straně), že by tuto svoji povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaná je tedy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 10.595 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Soud jí tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatila celkovou částku 10.895 Kč. Jelikož se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení, přiznal soud žalobci i nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to 61. dnem po doručení výzvy. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání tří dnů. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady žalobce spočívají v soudním poplatku v částce 800 Kč a v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu dle § 14b AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o automobilu, částce a žalovaných.