52 C 12/2023-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 6. 2022 domáhal po žalovaném zaplacení částky 16.420 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka] v období od 4. 12. 2020 do 8. 8. 2021 neměl uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen povinné ručení). Žalobce má tedy nárok na zaplacení příspěvku za nepojištěné vozidlo. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Příslušnost českých soudů je dána článkem 4 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaný, který je cizí státní příslušník, měl dle registru obyvatel ke dni podání žaloby bydliště na území České republiky. 4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, a to RSV k [registrační značka], informací k zásilce RR6763271025F, RR2501777671F, výzvou ze dne 2. 12. 2021, upomínky ze dne 9. 3. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2022 včetně podacího archu. 6. Z výzvy ze dne 2. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka], byl ze strany žalobce vyzván k zaplacení příspěvku na vozidlo za období od 4. 12. 2020 do 8. 8. 2021 do 60 dnů od doručení výzvy, jehož základ činil 16.120 Kč (denní sazba 65 Kč po dobu 248 dní) a dále byly žalovanému naúčtovány náklady na uplatnění ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka činí 16.420 Kč. Výzva žalovanému byla dle informací o zásilce RR6763271025F doručena nejpozději dnem 17. 12. 2021. Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 12. 5. 2022 vyzýván k úhradě dlužné částky. 7. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 8. Dle ust. § 24c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., v platném znění (dále jen„ ZPV“) kancelář má proti vlastníku tuzemského vozidla právo na úhradu příspěvku, zjistí-li porušení povinnosti podle § 1 odst. 2. 9. Dle ust. § 24c odst. 2 ZPV výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy byla porušena povinnost podle § 1 odst. 2, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. 10. Dle ust. § 24c odst. 4 ZPV příspěvek je splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě na adresu osoby podle odstavce 1. Tato výzva musí obsahovat výsledek porovnání údajů podle § 15 odst. 3. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy, s výjimkou případu, kdy osoba podle odstavce 1, z důvodů nezávislých na její vůli, nemohla výzvu Kanceláře převzít. Povinnost uhradit příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě podle věty první Kanceláři prokázáno, že nebyla porušena povinnost podle § 1 odst. 2. 11. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce prokázal, že k vozidlu r.z.. 4Z00350 v období od 4. 12. 2020 do 8. 8. 2021 nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., přičemž provozovatelem těchto vozidel byl žalovaný. Žalovaný byl vyzván k zaplacení příspěvku dle § 24c odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný je tedy ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. osobou povinnou k úhradě příspěvku ve výši 16.120 Kč a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč. Soud mu tedy uložil povinnost, aby žalobci zaplatil celkovou částku 16.420 Kč. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, přiznal soud žalobci i nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a to 61. dnem po doručení výzvy. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání tří dnů. 12. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady žalobce spočívají v soudním poplatku v částce 800 Kč a v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT). Hodnota jednoho úkonu dle § 14b AT činí 300 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon nárok i na paušál po 100 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony – přípravu a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, výzva k plnění. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 2.252 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 AT. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o automobilu, částce a žalovaných.