61 C 280/2021-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem ze dne 28.7.2021 domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit mu částku ve výši 12 049,90 Kč, společně s nesplacenými kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 1 555,54 Kč, kapitalizovanými smluvními úroky ve výši 4 788,31 Kč, zákonnými úroky z prodlení z dlužné jistiny od 25.6.2019 do zaplacení a smluvními úroky ve výši 28 % p.a. od 25.6.2019 do zaplacení. Žalobce zdůvodnil žalobu tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 11.12.2016 společnost [právnická osoba], poskytla žalované částku ve výši 18 000 Kč, žalovaná uhradila pouze částku 3 908 Kč, která byla alokována částečně na jistinu a částečně na příslušenství, přičemž zbývající dluh je vyčíslen a specifikován výše. Smlouvou ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci a postoupení bylo oznámeno žalované. Žalobce ji pak vyzval před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila přípisem ze dne 21.1.2021 tak, že si není pohledávky žalobce vědoma. Současně namítla, že i pokud by byla tvrzení žalobce pravdivá, pohledávky by byla vzhledem k datu údajného poskytnutí promlčena. 3. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 4. Dne 11.12.2016 žalovaná údajně čerpala částku ve výši 16 000 Kč, tuto jí poskytla společnost [právnická osoba] Soud vzal za prokázané, že uvedeného dne byla podepsána listina o obsahu tvrzeném žalobcem (žalobce soudu předložil formulář nadepsaný jako Smlouva o půjčce – zelená v hotovosti s [číslo] smluvní podmínky. Nevzal však za prokázané, že by před poskytnutím částky 16 000 Kč byla ověřována, natož aktivně a s odbornou péčí, úvěruschopnost žadatelky tuto částku splatit. Současně tvrdil, že žalovaná uhradila v mezidobí částku ve výši 12 300 Kč. 5. Smlouvou ze dne 24.6.2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Žalovaná byla poprvé vyzvána (dřívější odeslání výzvy žalobce nedoložil) k zaplacení mj. žalované částky přípisem odeslaným dne 12.3.2020 – předžalobní výzvou, ve které byla stanovena lhůta k plnění nejpozději do 19.3.2020. 6. Jak shora uvedeno, soud vůbec nemá za prokázáno, že by byla uzavřena smlouva o úvěru. I kdyby však byla, bylo by nutno ji hodnotit jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalované úvěr splácet, když dostatečně nezjišťoval (neověřoval) její majetkové poměry, příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. a svědčil by mu pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení. 7. Na návrh žalované, uplatněný podáním ze dne 21.1.2021, se však soud zabýval vznesenou námitkou promlčení. 8. Dle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo uplatněno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 9. Podle ust. § 610 odst. 1 věta první o.z. k promlčení soud přihlédne jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. 10. Dle ust. § 619 odst. 1 o.z. je promlčecí lhůta tříletá. 11. V daném případě tvrdí žalobce, že žalované poskytl částku 16 000 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Soud z jeho tvrzení a provedených důkazů dospěl k závěru, že pokud byla tvrzená smlouva uzavřena, nebyla platná a případně poskytnutou částku by mohl požadovat zpět pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Jestliže tedy žalobce tvrdí poskytnutí částky 16 000 Kč dne 11.12.2016, pohledávku uplatnil žalobou u soudu 28.7.2021, pak s ohledem na vznesenou námitku promlčení mu nelze pohledávku přiznat, neboť v době zahájení řízení byl nárok promlčen. Soud při tomto závěru vychází z ust. § 619 odst. 1 o.z., který stanoví, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. V daném případě tedy následující den po poskytnutí finanční částky. Námitku žalobce týkající se uznání závazku plynoucí z ust. § 2054 odst. 2 a 3 o.z. soud nepovažuje za důvodnou, neboť s ohledem na časový odstup mezi poslední učiněnou splátkou dne 11.10.2018 a datem podání žaloby, nelze uznání dluhu žalovanou dovodit. Postup žalované neshledává při posouzení okolností, za jakých byla smlouva uzavřena, v rozporu s dobrými mravy, naopak je třeba vzít v úvahu, že se jedná o zákonný institut, který má zabránit tomu, aby dluhy byly vymáhány i po dlouhé době a dále je třeba vzít v úvahu i základní zásady právní úpravy zakotvené v části první hlavě 1 díl 1. občanského zákoníku, a to zejména ustanovení §§ 6, 7 a 8. 12. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku II. uvedeno. Žalovaná byla v řízení úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly.