63 C 62/2019-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou soudu dne 25.7.2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.587,86 Kč s úrokem ve výši 3.860,82 Kč, úrokem z prodlení ve výši 587,76 Kč a ve výši 8,05% ročně z částky 4.587,86 Kč od 22.12.2017 do zaplacení a částku 4.873,90 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] byla dne 20.8.2015 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázala uhradit poskytnutou částku včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 1.400 Kč. Avšak v rozporu se smlouvou žalovaná příslušné splátky úvěru nesplácela a úvěr byl zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2017 byla pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovanou postoupena žalobkyni, která požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 4.587,86 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení a smluvní pokutu ve výši 4873,90 Kč. 2. Z důkazů provedených v řízení byly zjištěny následující skutečnosti: Z usnesení [název soudu], ze dne 4.12.2019, č.j. [insolvenční spisová značka] – [anonymizováno] - [anonymizováno], bylo zjištěno, že soud schválil oddlužení dlužníka – žalované a mezi pohledávkami, které je dlužník povinen uspokojit byla pod položkou 35 uvedena předmětná pohledávka žalobkyně za žalovanou. Z usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 23.1.2023, č.j. [insolvenční spisová značka], bylo zjištěno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalované (výrok I.) a dlužník byl osvobozen od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, dále určil, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, jakož i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV). Výrok I. usnesení nabyl právní moci dne 23.1.2023 a výrok IV. nabyl právní moci dne 8.2.2023. 3. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, splní-li dlužník řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (odstavec 1). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (odstavec 4). 4. Jak je uvedeno shora, soud schválil oddlužení žalované a následně bylo žalované dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona přiznáno osvobození od placení zbytku dluhů. Tímto se předmětná pohledávka žalobkyně za žalovanou ocitla ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace. To znamená, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu nezanikla, leč věřitel ji nemůže úspěšně vymáhat, neboť v soudním řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat. Proto byla žaloba zamítnuta. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované v souvislosti s projednávanou žalobou žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.