104 C 102/2023-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.3.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 21 641,34 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a.s. s žalovaným dne 7.3.2019 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 18 894 Kč, tedy celkem částku 40 894 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas když uhradil celkem pouze částku 19 200,01 Kč. Splatnost úvěru nastala uplynutím splatnosti poslední předepsané splátky tj. ke dni , datum, , kdy se tak žalovaný dostal od 8.5.2020 do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022 postoupila společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a.s. pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 10.11.2022. Dopisem ze dne 1.3.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požadoval zaplacení jistiny ve výši 12 141,34 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč, nákladů na uplatnění ve výši 256 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12 141,34 Kč od 28.10.2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 957,16 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 13 988,40 Kč, který zahrnuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 650,45 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 717,54 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 084,33 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 100,33 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z úvěrové smlouvy ze dne 7.3.2019 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a.s. poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, který si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal celkem uhradit 40 894 Kč, tj. jistina ve výši 22 000 Kč a náklady úvěru ve výši 18 894 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč.5. Z žádosti o úvěr, pracovní smlouvy žalovaného ze dne 1.6.2017, výplatních pásek žalovaného a potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalovaný měl měsíční příjem ve výši 12 330 Kč, kdy jako výdaje uvedl náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatní náklady na dopravu, jídlo a osobní potřeby ve výši 3 410 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, bezdětný a žije u rodičů.6. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.10.2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, a.s. postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, což žalovanému sdělila dopisem ze dne , datum, .7. Dopisem ze dne 1.3.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 18 894 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, kdy si ověřil jeho příjem na základě pracovní smlouvy, potvrzení o výši příjmu a výplatních pásek. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále uvedl, že žije u rodičů a má výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč a ostatní výdaje na stravu, dopravu a další potřeby ve výši 3 410 Kč. Předchůdce žalobce výdaje žalovaného nijak blíže neověřoval a vycházel pouze z informací uvedených v žádosti. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.16. Soud