104 C 127/2023-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 22.5.2023 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 36 906,79 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovanou dne 30.3.2022 uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalobce žalované poskytl revolvingový úvěr až do výše limitu 35 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná vyčerpala celkem 37 928 Kč a uhradila celkem 7 952 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobce pohledávku žalované ke dni 15.2.2023 zesplatnil. Dopisem ze dne 9.3.2023 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje celkem částku 36 906,7986 Kč, tj. jistina ve výši 34 999,20 Kč, poplatky ve výši 307,59 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z úvěrové smlouvy ze dne 30.3.2022 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 25 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,88%, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,29% z z úvěrového rámce.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že úvěrový rámec nově činil 35 000 Kč, kdy žalovaná celkem vyčerpala částku 37 928 Kč a uhradila celkem 7 952 Kč.6. Z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení bonity klienta, výpisu z účtu žalované za měsíc únor 2022, a sdělení žalobce ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její příjem činí 21 816 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 14 032 Kč a bydlí v podnájmu. Dle výpočtu MLS se podává, že jde o interní výpočet žalobce, kde je uveden příjem žalované ve výši 21 816 Kč, jako výdaj životní minimum 3 860 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 5 523 Kč, a výše přechválené splátky ve výši 823 Kč. V rámci MLS domácnosti je dáme uveden normativní výdaj na bydlení ve výši 6 617 Kč. Z bankovního výpisu bylo zjištěno, že žalované přišel příjem ve výši 21 114 Kč, kdy dále bylo zjištěno, že žalovaná čerpala kontokorent ve výši 10 000 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované činil – 9 984,81 Kč a konečný zůstatek na účtu činil – 9 922,88 Kč. Dle úvěrové zprávy žalovaná opakovaně žádala o poskytnutí úvěru, kdy ji byly tyto žádosti odmítány.7. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, byla proto žalobcem vyzvána k úhradě s upozorněním na možnost soudního vymáhání.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovaném úvěr ve výši úvěrového rámce 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalované úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobce neprováděl, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečné a lze padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.16. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 21 816 Kč a výdaje ve výši 14 032 Kč. Pokud jde o příjmy, tyto lze považovat za ověřené na základě výpisu z bankovního účtu, pokud však jde o výdaje tyto nijak ověřovány nebyly. U výdajů byl v rámci MLS výpočtu uveden výdaj pouze životního minima ve výši 3 860 Kč, splátky jiným společnostem 5 523 Kč a případné splátky 823 Kč. Jako náklady na bydlení stanovil žalobce normativní náklady ve výši 6 617 Kč. Je iluzorní se domnívat, že pokud žije žalovaná sama v podnájmu, tak její náklady na bydlení tedy nájem a zálohy na služby činí pouze částku 6 617 Kč. Ačkoliv žalobce uvádí, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdajů je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají, výdaje ohledně nákladů na nájem, služby a další náklady spojené s bydlením jsou snadno doložitelné a lze předpokládat, že jimi disponuje každý spotřebitel zajišťující si své bydlení. Jakmile by žalobce měl tyto podklady, pak je lze porovnat a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalované. Pokud se však žalobce spokojil s tvrzením, že žalovaná má příjem 21 816 Kč a výdaje si stanovil dle statistického modelu, aniž by je porovnával se skutečně doloženými výdaji, pak nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne