112 C 201/2023-28 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku , částka, s příslušenstvím z titulu dlužného příspěvku ve smyslu § 4 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v období , datum, až , datum, (reg. zn. , SPZ, ).Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud příslušný podle § 85 odst. 1 podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl bez jednání pouze na základě listinných důkazů.Žalovaný byl evidován jako provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , které v období , datum, až , datum, nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem. Žalovaný neuhradil žalobci příspěvek placený vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené vyplývá z výzvy k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, když dlužná částka činí , částka, a náklady uplatnění pak , částka, (přílohy žalobce). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván přípisy žalobce ze dne 17. 3., 22. 6., 30. 6., 29. 8., 4. 10., 25. 10., , datum, , , datum, .Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona „nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené“. Podle § 4 odst. 1 a 2 písm. b) zákona „Vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že ….. osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla“. Výše příspěvku se podle § 4 odst. 3 zákona určí součinem výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. K tomu je třeba přičíst i náklady na vymáhání.Žalovaný byl v období , datum, až , datum, (reg. zn. , SPZ, ) vlastníkem vozidla, které nebylo pojištěno za škodu způsobenou jeho provozem, tedy 293 dní, když denní sazba za automobil s objemem válců nad 2 500 cm3 činí dle § 2 odst. 1 písm. l) vyhlášky č. 205/1999 Sb. , částka, . Protože žalovaný neuhradil v zákonné lhůtě žalobci částku , částka, , dostal se dnem následujícím po splatnosti do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je tak povinen podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zaplatit též úroky z prodlení. Současně je povinen zaplatit i náklady vymáhání ve výši , částka, podle § 2a vyhlášky. Přiznané částky soud uložil žalovanému k úhradě ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů vůči tomu, který úspěch neměl. Náklady řízení žalobce činí částka soudního poplatku , částka, a dále soud přistoupil k posouzení účelnosti nákladů spočívajících v zastoupení advokátem a dospěl k závěru, že tyto účelné nejsou. Přiznal tak pouze takové náklady, jež by byly přiznány samotnému nezastoupenému žalobci podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za výzvu k plnění a podání žaloby ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky á , částka, /úkon v celkové výši , částka, . Celková výše náklady tak činí , částka, . I zde soud stanovil lhůtu k plnění žalovanému v délce podle § 160 odst. 1 OSŘ.Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, skutková tvrzení jsou stále stejná, mění se pouze objem motoru, období, za něž je dluženo a registrační značka , SPZ, . Takové náležitosti včetně případného neustále se opakujícího právního posouzení věci pak vyvolávají úvahu o účelnosti právního zastoupení za situace, kdy úkonem ze strany zástupce žalobce je pouze převzetí věci, jinak zcela formální, nevyžadující jiné než zcela běžné myšlenkové pochody, a nevyžadující přitom téměř žádné právní znalosti. Dalším úkonem je sepsání žaloby, která je, jak shora uvedeno, dovedena, co do nepotřeby měnit okruh rozhodných skutečností, téměř k dokonalosti. Postačí napsat pouze jednu a poté jen měnit dílčí údaje. Takovou činnost mohl realizovat i žalobce sám, který je na uvedenou agendu jistě lépe personálně vybaven. Správnost uvedeného přístupu ostatně byla potvrzena mimo jiné usnesením Krajského soudu v Brně ze , datum, , č. j. , spisová značka, . Soudu je známa i opačná praxe některých odvolacích senátů uvedeného soudu, tu však soud nepovažuje za správnou.Jakkoli lze souhlasit s argumentací např. usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, (publikované mimo jiné v systému ASPI pod č. JUD332300CZ), argumentačně využitého ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, (věc zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, ), není na místě právní závěry tam uvedené aplikovat. Přestože byly vynaloženy náklady na právní zastoupení a nebylo zjištěno, ani se to soud nedomníval, že by právní zastoupení bylo zneužitím práva, jak to ostatně pojal pro svoje závěry jako určující právě Nejvyšší soud v citované věci, zdejší soud je toho názoru, že celá agenda spojená s uplatněním práva žalobkyně u soudu není nic jiného, než opakováním téhož, co bylo učiněno již v předsoudní fázi vymáhání pohledávky. Zástupce v podobě advokáta do řízení nepřináší žádnou přidanou hodnotu, neboť skutečnosti vylíčené v žalobě jsou překopírováním údajů patrných již z výzev učiněných samotným žalobcem. Jedná se tak o činnosti nikoli odborného charakteru, ale čistě administrativního, k nimž není třeba odbornosti zástupce v podobě advokáta. Tento závěr není dle názoru soudu v rozporu s judikaturou uvedenou v citovaném usnesení Nejvyššího soudu, která se zabývá zastoupením obcí či statutárních měst, u nichž se jedná o správu vlastního majetku. Byť se zde nejedná o vlastní majetek fondu, veškerá aktivita podstatná pro uplatnění nároku žalobcem u soudu a účinné hájení takového nároku u něj byla realizována již samotným žalobcem. Přestože tak soud nezpochybňuje oprávnění žalobce nechat se zastoupit advokátem, náklady na něj vynaložené nepovažuje za účelné v tom smyslu, že by stejného cíle nebylo možno dosáhnout i bez něj, protože sám do řízení nic efektivně nepřinesl. Rovněž tak závěry zdejšího soudu nejsou v rozporu s judikaturou citovanou Nejvyšším soudem stran zastoupení advokátem, byť se tak stalo spíše na okraj a podstatná argumentace je v jím citovaných rozhodnutích. Je totiž třeba odlišit skutkový základ tam citovaných kauz od projednávané věci – zejména složitost problematiky tam projednávané a právní složitost věcí s tím související, včetně rozsahu úkonů činěných v řízení. Tam citované věci se od té nyní projednávané liší naprosto zásadně, neboť projednávaná věc je zcela typová, zcela výjimečně končící jinak než vyhlášením rozsudku bez jednání nebo zastavením řízení z procesních důvodů a rovněž tak veškerá skutková i právní argumentace je přítomna ve zpravidla se opakujících důkazech vytvořených již samotným účastníkem. Soud prvního stupně tak na svoji argumentaci setrvale zastávané nemá co měnit.