112 C 52/2024-47 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 9. 2023 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 793 184,52 Kč s příslušenstvím. Částka 440 604,79 Kč pochází ze smlouvy o úvěru v původní výši 446 703,- Kč uzavřené 4. 1. 2023, který měl být hrazen ve splátkách ve výši 6 289,- Kč s úrokem 11,4 % ročně. Kapitalizovaný úrok činí 11 646,69 Kč. Dluh byl pro nehrazení sesplatněn k 14. 8. 2023. Dále je předmětem žaloby částka 348 762,73 Kč pocházející ze smlouvy o úvěru z 10. 1. 2023 na částku 353 297,- Kč, který měl být hrazen ve splátkách po 6 133,- Kč s úrokem 16,9 % ročně. Úroky činí 14 807,51 Kč. Dluh byl sesplatněn rovněž k 14. 8. 2023. Součástí žaloby je i částka 3 817,- Kč tvořící nepovolený debet z běžného účtu vzniklý proběhlými platbami. K oběma dluhům z úvěru se připíná i nadále běžící úrok.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a OSŘ, když žalobce s tím souhlasil a žalovaný se nevyjádřil.3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, mezi účastníky došlo 12. 4. 2022 k uzavření rámcové smlouvy, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet s tím, že tento účet bude možné obsluhovat rovněž elektronicky. Toutéž formou v elektronickém bankovnictví mohl žalovaný rovněž uzavírat další smlouvy a sjednávat si služby. Součástí smlouvy bylo i telefonní číslo a mailová adresa žalovaného pro účely zasílání potvrzovacích sms a hesel klientovi, rovněž i jeho doručovací adresa v ČR. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník. Smlouvou (dodatkem č. 6) z 4. 1. 2023 došlo ke sjednání úvěru ve výši 446 703,- Kč, z nichž 16 703,- Kč bylo poskytnuto na refinancování a 430 000,- Kč neúčelově, s úrokem 11,4 % ročně spláceným ve 120 splátkách po 6 837,- Kč splatných k 21. dni v měsíci. Dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě z 10. 1. 2023 byla sjednána další smlouva o úvěru ve výši 353 297,- Kč spláceným ve splátkách po 6 667,- Kč s počtem 120 a úrokem 16,9 % ročně ke 14. dni v měsíci. Součástí výše splátek bylo i sjednané pojištění schopnosti splácet. Oba úvěry byly dle výpisu z účtu poskytnuty.4. Podle obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změny kontaktních údajů žalobci. Dokumenty zasílané žalovanému mohly být zasílány nejen klasicky, ale rovněž elektronickou formou do schránky v elektronickém bankovnictví. Součástí podmínek byla i povinnost platit poplatky dle ceníku a možnost sesplatnit celý dluh, pokud bude ohrožena schopnost klienta splácet, uvedené oprávnění plynulo pro žalobce rovněž z podmínek použití úvěru. Z formuláře úvěru plynuly tytéž okolnosti jako z dodatku samotného a podmínek použití úvěru.5. S ohledem na platební morálku žalovaného byly oba úvěry dopisem z 14. 8. 2023 sesplatněny v žalované výši. Kromě úvěru přibyl dluh tvořený nepovoleným debetním zůstatkem na běžném účtu ve výši 3 817,- Kč, do něhož se žalovaný dostal kromě čerpání hotovosti též naúčtováním poplatků spojených s pojištěním schopnosti splácet a upomínkami splácení ve výši 2 * 500,- Kč.6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že na první ze smluv o úvěru bylo řádně hrazeno od února do května 2023, dále již ničeho, když do sesplatnění naběhl úrok tvořící součást splátek částkou 11 646,69 Kč, když jistina činila 440 604,79 Kč. U druhé ze smluv o úvěru bylo řádně hrazeno od února do května 2023 a na červnovou splátku pouze 40,- Kč. Do dne sesplatnění naběhl úrok tvořící součást splátky částkou 14 807,91 Kč a jistina tvořila částku 348 762,73 Kč. Zbytek dluhu uhrazen nebyl přes výzvy zasílané do elektronického bankovnictví.7. V rámci prověřování úvěryschopnosti žalobce zohlednil příjem žalovaného v podobě mzdy ve výši 24 500,- Kč, při příjmu dalších členů domácnosti ve výši 30 000,- Kč. Výdaje na jiné splátky činily 3 100,- Kč (ta byla konsolidována prvním úvěrem), na bydlení 7 300,- Kč a výdaje žalovaného dále 4 470,- Kč. Současně z úvěrových zpráv k oběma úvěrům vyplynulo, že dosavadní závazky byly v době posuzování úvěryschopnosti u obou smluv hrazeny.8. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „ObčZ“), podle něhož ze smlouvy o úvěru vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost dotyčného tyto později úvěrujícímu vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným ve smluvní dokumentaci. Soud má za to, že ze strany žalobce byly učiněny řádné kroky směřující k objasnění podmínek potřebných k platnému sjednání smlouvy o úvěru se spotřebitelem ve smyslu § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v podobě prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z výsledků dokazování plyne, že žalovaný s přihlédnutím k výdajům z výpisů patrných a zohlednění údajů sdělených v rámci posuzování úvěryschopnosti při jím dosahovaném příjmu byl v době ujednání se žalobcem schopen svým závazkům dostát, byť s nutností upravit svoje výdaje na ostatní potřeby. Určité obezřetnosti žalobce pak nasvědčuje i záznam o odmítnutí poskytnutí dalších produktů žalovanému v návaznosti na jeho zhoršující se situaci patrnou i z úvěrových zpráv.9. Zbývalo tak posoudit, zda úvěr poskytnut byl a na co má žalobce případně nárok. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že úvěry byl poskytnuty a tyto byly i řádně po určitou dobu hrazeny. Následně byl žalovaný vyzván k platbě zbytku, čemuž nicméně nevyhověl. Bylo na místě uplatnit možnost úvěr sesplatnit v souladu s rámcovou smlouvou a na ní navazujícími podmínkami použití úvěru a obchodními podmínkami, což také žalobce učinil a výzvu mu doručil do schránky elektronického bankovnictví. Pokud žalovaný neuhradil svůj dluh včas, dostal se do prodlení podle § 1968 ObčZ a je povinen uhradit kromě neuhrazené jistiny, jejíž výše plyne ze splátkového kalendáře a přehledu plateb úvěru a kapitalizovaných úroků, rovněž úrok z prodlení ve výši podle § 1970 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k zaplacení přiznaných částek soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud v rámci platební povinnosti zohlednil, což ostatně učinil i žalobce svým požadavkem, postupné dílčí platby, tudíž nadále je úrok i úrok z prodlení přiznán ze snižujících se částek. Rovněž tak byla přiznána dílčí částka tvořená nepovoleným debetem jako důsledkem porušení povinnosti ze smlouvy o běžném účtu podle § 2662 ObčZ. Z ní neplynulo oprávnění čerpat prostředky do záporného zůstatku formou kontokorentního úvěru (§ 2665 ObčZ), pročež bylo povinností žalovaného vzniklý dluh uhradit.10. Výrok pod bodem II. je odůvodněn skutečností, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení proti účastníkovi řízení, který ve věci úspěch neměl podle § 142 odst. 1 OSŘ. Výše nákladů u žalobce je pak omezena na částku soudního poplatku ve výši 31 728,- Kč a dále dva úkony nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600,- Kč. Lhůta k plnění i zde byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.