17 C 272/2023-31 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 44.963 Kč s příslušenstvím za dodávku elektřiny do odběrného místa [obec], [ulice a číslo], [PSČ] za období od 12.3.2022 do 22.6.2022. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance se zavázala dodávat žalovanému od 12.03.2022 elektřinu do odběrného místa EAN [číslo] na adrese [adresa žalovaného]. Za období od 12.3.2022 do 22.6.2022 žalobkyně fakturou [číslo] ze dne 8.7.2022 vyúčtovala odběr elektřiny v částce 46.963 Kč. Tato faktura byla splatná 22.7.2022. Žalovaný dne 15.7.2022 zaplatil částku ve výši 2.000 Kč. Dlužnou částku v celkové výši 44.963 Kč žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 27.7.2022 ani předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 24.1.2023 odeslané mu prostřednictvím České pošty s.p. téhož dne na adresu odběrného místa. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazek uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. V tomto závazku vystupoval žalobkyně jako dodavatel elektřiny a žalovaný jako zákazník. Žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající z tohoto závazku, když nezaplatil žalobkyni úhradu za dodávku elektřiny za výše uvedené období - § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni úhradu za dodávku elektřiny. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu. Žalobkyně má právo požadovat příslušenství pohledávky, které je představováno úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení mezi účastníky dojednána nebyla. Proto se za ujednanou výši úroků z prodlení považuje výše úroků z prodlení stanovená v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobkyni vedle jistiny přiznal i úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11.660,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.799 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 2.900Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1.450 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 2.900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.150 Kč ve výši 1.711,50 Kč. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.