18 C 307/2023-55 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou soudu podanou dne 8. 9. 2023 domáhá po žalované zaplacení částky 32 923,64 Kč s příslušenstvím z důvodu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne 17.1.2020, na základě které byl žalované poskytnut na její účet úvěr ve výši 76 000 Kč. Žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru, především závazek řádně splácet úvěr, proto došlo k zesplatnění úvěru, žalobce žalované zesplatnění úvěru oznámil dne 3. 5. 2020. Žalovaná se mimo jiné zavázala pro případ prodlení s nezaplacením vzniklé nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, kdy se účastníci dohodli, že souhrn výše smluvních pokut nesmí přesáhnout 200 000 Kč. Okresní soud v , Anonymizováno, platebním rozkazem ze dne 8. 1. 2021, č.j. , spisová značka, mimo jiné rozhodl, že žalované je povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 4 078,36 Kč, kdy i tato částka představovala smluvní pokutu z nové výše úvěru ve výši 92 689,43 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do 14. 12. 2020. Prodlení žalované trvalo i po datu 14. 12. 2020, žalovaná ničeho na svůj dluh z titulu smluvní pokuty neplnila, smluvní pokuta od 15. 12. 2020 do 22. 8. 2023 představuje částku 32 923,64 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru dne 20. 1. 2020 č. , hodnota, (dále jen „předmětná smlouva o úvěru“), na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 76 000 Kč s tím, že žalovaná se zde zavázala vrátit celkem částku 247 170 Kč, a to ve 42 měsíčních splátkách po 5 885 Kč se splatností do 25. dne každého kalendářního měsíce, zápoční úroková sazba tedy činila 88,20 % ročně, RPSN 134,21 %. Žalobce dále doložil prohlášení klienta, hodnocení klienta, ze kterého vyplývá, že finanční potřeba žalované byla 90 000 Kč, její čistý měsíční příjem 13 571 Kč, a to ze zaměstnání, kdy tento byl jako celkový příjem, výdaje s uvedením životního minima 3 410 Kč, dále bylo uvedeno bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1 300 Kč, celkové výdaje tedy 4 710 Kč, uvedená rezerva 1 000 Kč; dále se zde uváděl zaměstnavatel , právnická osoba, , , adresa, s tím, že jde o hlavní pracovní poměr, žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, s partnerem či manželem ve společné domácnosti nežila, bydlela u rodičů. Z prohlášení klienta a předsmluvního formuláře nebylo zjištěno nic podstatného pro řízení, uváděly se zde stejné skutečnosti jako v předmětné smlouvě o úvěru. Dále žalobce doložil fotokopii občanského průkazu žalované, výpis záznamu z registru SOLUS, dále fotokopie výpisu obratu zaúčtovaných na účet u , právnická osoba, na účet žalované, ze kterých za dobu listopad a prosinec 2019 vyplývá, že na tento účet žalované byla připsána částka 13 390 Kč a 13 752 Kč. Z pracovní smlouvy žalované s jejím zaměstnavatelem ze dne 15. 4. 2018 vyplývá, že nastoupila do zaměstnání 15. 4. 2018 jako uklízečka v Brně, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, mzda činila 80 Kč/1 hodina, kdy týdenní pracovní doba činí 40 hodin. Platebním rozkazem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne 8. ledna. 2021, č.j. , spisová značka, ve spojení s opravným usnesení ze dne 9. června. 2021, č. j. , spisová značka, bylo uloženo žalované uhradit žalobci částku 98 165,36 Kč s příslušenstvím, dále smluvní pokutu ve výši 4 078,36 Kč a náhradu nákladů řízení; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 10. 2021. Dále žalobce soudu doložil předžalobní upomínku ze dne 22. 8. 2023 spolu s dokladem o odeslání. Žalovaná ničeho neuhradila.4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé.5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá.8. Podle ust. § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.9. Podle ust. § 1842 odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.10. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 1796 o.z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.13. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že účastníci uzavřeli předmětnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., kdy tento závazkový vztah podléhá zákonu o spotřebitelském úvěru, jedná se v dané věci o spotřebitelský úvěr dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jde o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované částku ve výši 76 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit částku 247 170 Kč ve 42 měsíčních splátkách po 5 885 Kč. S ohledem na výše uvedeného soud hodnotil smlouvu jako spotřebitelskou, posuzoval ji také dle dalších ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to především ustanovení § 86 a 87 a dále také § 1810 a násl. o.z.17. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.18. Soud se z výše uvedených důvodů zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, když dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalovaná měla sice stálý měsíční příjem, avšak velmi nízký, a to okolo cca 13 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení uvedla velmi nízké, tyto nebyly nijak doloženy. I při akceptaci skutečnosti, že žalovaná bydlela u rodičů, je svobodná, přesto tak nízký příjem a nedoložené výdaje by soud vedly k závěru o tom, že úvěr ve výši 76 000 Kč žalovaná nebude schopna splácet. Tento závěr byl potvrzen skutečností, že žalovaná úvěr řádně