20 C 201/2023-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem došlým soudu 17. července 2023 domáhal po žalovaném uhrazení nedoplatku ze smlouvy o úvěru číslo , č. účtu, -, Anonymizováno, , uzavřené dne 13. 9. 2018 na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 300 Kč ve 14. měsíčních splátka po 1 950 Kč. Na dluh uhradil žalovaný pouze poplatek za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč a částku 1 950 Kč je povinen kromě nedoplatku úvěru zaplatit ještě smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, doručení měl vykázáno vyvěšením. Rovněž zástupce žalobce se omluvil. Soud proto podle § 101 ods. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků a provedl dokazování listinnými důkazy. Z těchto důkazů má za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a dne 13. září 2018, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 14 měsíců po 1950. k třináctému dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Celková dlužná částka, kterou má spotřebitel zaplatit je 27 900 Kč, což je poplatek za správu úvěru ve výši 3 300 Kč, poplatek za umožnění splátek v hotovosti 4 800 Kč, poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 12 900 Kč, kdy úvěr je 24 % p a., zápůjční úroková sazba 54 % ročně a RPSN 212,32 % (důkaz smlouvou). Podle článku V odst. 4 v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěrů nebo zesplatněné listiny je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je dlužník v prodlení.3. Žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru s datem 13. 9. 2018, ze kterého se zjišťuje, že žalovaný je ženatý, pracuje jako podnikatel a příjem z podnikání je 57 670 Kč měsíčně a průměrné měsíční výdaje jsou 32 000 Kč. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017, respektive z přílohy číslo 1 je zřejmé, že rozdíl mezi příjmy a výdaji jsou 184 368 Kč, což znamená měsíční příjem, což znamená při dělení 12 měsíci příjem 15 364 Kč měsíčně, což jsou částky zcela jiné, než které jsou uvedeny v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pokud žalobce doložil vnitřní hodnocení žalobce ohledně schopnosti klienta splácet úvěr a vyhodnotil si, že žadateli lze poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč (důkaz credit scoring), pak má soud za to, že žalobce špatně finanční situaci žalovaného vyhodnotil, kdy neměl doloženy žádné výdaje. žalovaného jako žadatele o úvěr. Předžalobní upomínka byla zaslána dopisem ze dne 9. 5. 2023( důkaz dopisem včetně poštovního podacího archu).4. Z provedeného dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, kdy tento byl žalovanému 13. 9. 2018 poskytnut ve výši 15 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto smluvním vztahu žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 1810 občanského zákoníku.Při Posuzování tohoto vztahu se musí postupovat podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 86 odst. 1 citovaného zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopností spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona pokud poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta 2, je smlouva neplatná.7. Po provedeném dokazování má soud za to, že žalobce nesplnil svou povinnost při řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, neboť nedoložil žádným způsobem výdaje žalovaného, kdy například v žádosti o úvěr nejsou uvedeny vyživovací povinnosti žalovaného a z daňového přiznání vyplývají dvě vyživovací povinnosti, v němž příjem vyplývající z daňového přiznání neodpovídá tvrzenému příjmu žalovaného. Za této situace tedy soud dospěl k závěru, že smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalovaný povinen zaplatit žalobci částku, která mu byla vyplacena a kterou dosud neuhradil, neboť tato částka je bezdůvodným obohacením podle § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy žalobě vyhověl pouze zčásti, kdy žalobci přiznal neuhrazenou jistinu se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku soud žalobu zamítl. S ohledem na poměr úspěchu účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl, že žádný z účastníka nemá právo na náhradu nákladů řízení.