42 C 4/2024-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit mu jednotlivé částky 7.914 Kč, 7.444 Kč a 7.679 Kč vždy s příslušenstvím, celkem ve výši 23.037 Kč s příslušenstvím, představující dlužné příspěvky z titulu provozování vozidla zn. , Anonymizováno, v následně popsaných obdobích, to vše bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu těchto vozidel dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil.2. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný je ve veřejném rejstříku registru silničních vozidel evidován jako provozovatel osobního vozidla zn. , Anonymizováno, , o objemu válců motoru nad 1.350 cm³ do 1.850 cm³, r. z. , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , č. TP: , Anonymizováno, , pro něž dle evidence smluvních pojišťoven nebylo v období 1) od , datum, do , datum, , 2) od , datum, do , datum, a 3) od , datum, do , datum, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo je v daném období evidováno jako provozované. U tohoto vozidla se tak jednalo o dobu nepojištění vozidla v délce 157 dnů, 162 dnů a 152 dnů, při základní denní sazbě příspěvku ve výši 47 Kč; tj. jednotlivé nároky tak dosahují částek dlužného příspěvku ve výši 7.379 Kč (157 x 47 Kč), 7.614 Kč (162 x 47 Kč) a 7.144 Kč (152 x 47 Kč). Prvotní mimosoudní náklady uplatnění každého jednotlivého příspěvku jsou podzákonným předpisem stanoveny na částku vždy 300 Kč za každý uplatněný nárok. Dopisy ze dne , datum, , , datum, a , datum, byl žalovaný vyzýván k úhradě těchto tří dlužných nároků. Dopisy z období , datum, , , datum, a , datum, byly žalovanému zaslány prvotní upomínky k úhradě dluhu všech tří nároků, dopisy z období , datum, ,, datum, a , datum, byl žalovaný opětovně vyzýván k úhradě. Dopisy ze dne , datum, byl žalovaný předžalobní výzvou vyzýván k úhradě všech tří nároků. I přes zaslané výzvy, běžné a další upomínky a předžalobní upomínky k jednotlivým dlužným nárokům žalovaný do dnešního dne na nárocích č. , hodnota, až č. , hodnota, neuhradil ničeho.4. Věc byla s ohledem k době vzniku jednotlivých tvrzených nároků posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), účinného od , datum, .5. Soud v projednávané věci aplikoval rovněž zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Ohledně výše denních sazeb pro výpočet hodnoty příspěvku soud vycházel z vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.6. Právním posouzením soud dospěl závěru, že žalovanému na základě § 4 odst. 1, 3, 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vznikla povinnost uhradit do garančního fondu žalobce příspěvek za užívání a provozování čtyř různých vozidel (popsaných výše) bez sjednaného zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož výše dle vyhlášky ministerstva financí č. 205/1999 Sb. odpovídá celkové částce 23.037 (součet 3 x dlužného plnění za jednotlivá dlužná období ve výši 7.379 + 7.614 Kč + 7.144 Kč), a to spolu s mimosoudními náklady ve výši 300 Kč za každé jedno nepojištěné vozidlo (3 x 300 Kč, tj. 900 Kč). Současně bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svých peněžitých závazků, a je tak povinen zaplatit žalobci též úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti jednotlivých příspěvků. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.374 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 922 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.037 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, souhrnně výzva k plnění a podání souhrnné žaloby), včetně 3 x paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. l o. s. ř.