49 C 14/2024-59 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 13.201,12 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úroky i úroky z prodlení kapitalizoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2021 společnost , právnická osoba, , poskytla (v hotovosti) částku 20.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný vrátil pouze částku v celkové výši 19.027 Kč, jinak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 1. 6. 2023, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 18. 6. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z listiny označené jako „Karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr“ ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že v ní je uveden příjem z dávek státní podpory v částce 10.000 Kč měsíčně a „státní podpora – vedlejší“ v částce 18.220 Kč měsíčně, je zde uvedeno, že žalovaná žije s partnerem v „nájemním“ bydlení, má tři nezaopatřené děti a má tyto výdaje: 8.500 Kč výdaje na bydlení, 11.400 Kč osobní výdaje, 1.200 Kč splátky úvěrů. Jako použitelný příjem (suma příjmů ponížená o sumu výdajů) je takto vyčtena částka 7.120 Kč měsíčně. Dále je na této kartě uvedeno, že žalovaná měla vůči , právnická osoba, další závazek ve výši 10.000 Kč (se splátkou 1.200 Kč měsíčně). Soud nevzal za prokázané, že by , právnická osoba, před poskytnutím částky 20.000 Kč žalované jakkoli ověřoval údaje uvedené na „kartě zákazníka“. Nadto nelze přehlédnout, že již z listin, které měl žalovaný k dispozici a které soudu předložil (zejména výpisy z účtu) mohl a měl nabýt důvodnou pochybnost o sociální situaci žalovaného.5. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že ji dne 26. 11. 2020 uzavřel žalovaný a , právnická osoba, , že podle této smlouvy bylo sjednáno nájemné v částce 14.900 Kč měsíčně a záloha na poplatky za služby, tyto položky byly splatné 15. dne v měsíci předem, v bytě měly se žalovaným bydlet tři nezletilé děti (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2021.6. Z výpisů z účtů, které soudu byly předloženy (výpis pro , jméno FO, a , jméno FO, ) soud především zjistil, že žalovaný zjevně běžně pracoval s prostředky na účtech svých nezletilých dětí, nikoli na vlastním účtu. To samo o sobě budí pochybnosti o tom, z jakého důvodu žalovaný nemá účet vlastní, případně, má-li jej, z jakého důvodu nedisponuje prostředky na vlastním účtu (zpravidla tomu tak bývá v případě, kdy účet je dotčen nařízením exekuce apod.).7. Z výpisu z obou účtů je dále zjevné, že žalovanému či jeho dětem byly pravidelně poskytovány příspěvky z charity (nadace Dobrý anděl, částka 6.345 Kč v září 2020, 6.311 Kč v listopadu 2020, 6.501 Kč v listopadu, 7.258 Kč v prosinci) a různé dávky v nikoli zanedbatelné výši z Úřadu práce (včetně přídavků na bydlení). Z výpisu je patrné též to, že žalovaný platil nájemné v částce 17.000 Kč měsíčně (nikoli 8.500 Kč, jak je uvedeno v kartě klienta,) a že je platil vždy pozdě (nájemné podle nájemní smlouvy bylo splatné do 15. dne v měsíci předem, žalovaný je nikdy ve sledovaném období, za nějž byl výpis z účtu předložen, takto včas nezaplatil). Z výpisu jsou pak patrné další příspěvky nezjištěného původu (s popisky „dárek , právnická osoba, a maminku“). Žalobce při jednání nijak nevysvětlil, jak tyto okolnosti zvážil a jaké závěry z nich učinil při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.8. Ze sdělení ČSOB osud zjistil, že žalovaný je u obou účtů evidován jako „disponent a zákonný zástupce“.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla reálně předána částka 18.430 Kč v hotovosti a že další částka (1.570 Kč) měla být započtena na pohledávku ze spotřebitelského úvěru č. , Anonymizováno, . Soud nicméně nevzal za prokázané, že by vůbec kdy jakákoli předchozí pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, vznikla a že by ke dni 22. 1. 2021 (datum podpisu smlouvy v projednávané věci) žalovaná z takové smlouvy dlužila částku 1.570 Kč. V této souvislosti soud žalobce vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání (při jednání dne 18. 4. 2024), žalobce však přes poučení soudu relevantní skutková tvrzení nedoplnil. Na výzvu soudu pak společnost , právnická osoba, předložila smlouvu č. , Anonymizováno, , nikoli , Anonymizováno, . Soud tak nemá za prokázané ani to, že vůbec předchozí smlouva byla uzavřena, ani že byla platná, ani že podle ní žalovaná měla jakýkoli dluh, který by bylo lze započítávat. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 1. 2021 tedy soud vzal za prokázané toliko čerpání částky ve výši 18.430 Kč v hotovosti.10. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 2. 9. 2022 soud zjistil, že podle této listiny žalovaný uznal svůj dluh za žalobcem v celkové výši 23.600 Kč podle smlouvy ze dne 22. 1. 2021 co do důvodu a výše a zavázal se jej splatit ve splátkách, jež byly dále rozvedeny.11. Z oznámení o postoupení pohledávky soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.12. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud vzal za prokázané, že před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k zaplacení.13. Z ostatních listin označených a provedených k důkazu soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.14. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 22. 1. 2021 žalovaný převzal částku 18.430 Kč od , právnická osoba, Před poskytnutím této částky , právnická osoba, nijak reálně nezjišťoval a neověřoval poměry žalovaného tak, aby učinil relevantní závěr o jeho úvěruschopnosti. Z informací, které měl k dispozici (výpisy z účtu, nájemní smlouva), pak mohl a měl mít vysokou míru pochybností o úvěruschopnosti žalovaného (srov. zejména příspěvky, které dostával jak od státu, tak od nadace Dobrý anděl, ale rovněž od dalších, fyzických osob). Žalovaný zaplatil žalobci či , právnická osoba, částku v celkové výši 19.027 Kč (tvrzení žalobce). Dne 2. 9. 2022 žalovaný podepsal „uznání dluhu“. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (srov. oznámení o postoupení) a žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.15. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 22. 1. 2021 soud hodnotí jako neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Již z informací, které měl k dispozici, navíc měl učinit jednoznačný závěr o tíživé sociální situaci žalovaného (srov. příspěvky na bydlení, přídavky na děti, příspěvky z nadace Dobrý anděl, příspěvky dalších dárců) a měl nabýt významnou pochybnost o jeho úvěruschopnosti. Tím právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021), resp. mohl je zjistit například z výpisu z účtu žalovaného, jeho dětí (a též dovodit,