49 C 199/2023-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 42.618,51 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 9. 12. 2020 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 30.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 78 týdenních splátkách (celkem měl zaplatit částku 66.303 Kč). V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 4.957,44 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 25. 1. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze zákaznické karty žalovaného – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný podle údajů zde uvedených měl žít s rodiči, měl učňovské vzdělání, měl mít čistý příjem ze zaměstnání v částce 19.842 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti (nespecifikované) měly být v částce 20.000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly uvedeny v částce 3.000 Kč měsíčně. Zde nutno především zdůraznit, že není nijak prokázáno, že údaje uvedené ve formuláři poskytovatel úvěru skutečně ověřoval. Jeví se dosti pochybná reálnost výdajů žalovaného v částce 3.000 Kč měsíčně (i kdyby žalovaný měl nulové náklady na bydlení a žil velmi skromně, sotva by měl jen nejnutnější náklady na stravu, případně dopravu po Brně, pokud nechodí výlučně pěšky, dlouhodobě v částce 3.000 Kč měsíčně, nemluvě o nákladech na ošacení, případné léky apod.). Z formuláře není zřejmé, zda žalovaný má jakékoli vyživovací povinnosti. Již samotné údaje ve formuláři budí pochybnosti o tom, nakolik mohou odpovídat realitě, když podle údajů ve formuláři by žalovaný měl měsíčně volné prostředky ve výši 36.842 Kč (rozdíl vykázaných příjmů a výdajů), tj. měl by zcela běžně k dispozici částku převyšující částku, kterou od , právnická osoba, čerpal. Sotva by tak měl potřebu čerpat další prostředky, navíc za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru (s poměrně vysokým úrokovým navýšením). Všechny tyto okolnosti měly budit otázky a pochybnosti u poskytovatele úvěru a měly vést k pečlivému zjištění a ověření reálných poměrů žalovaného.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 12. 2020 soud vzal za prokázané, že žalovaný čerpal od , právnická osoba, uvedeného dne částku ve výši 30.000 Kč v hotovosti a tuto se zavázal splácet spolu se smluvním úrokem v 78 týdenních splátkách po 851 Kč (poslední splátka ve výši 776 Kč).6. Z listiny označené jako „Interní kontrola“ či „GPS kontrola“ soud zjistil, že dne 6. 4. 2023 se v místě, které žalovaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedl jako své bydliště, nacházel „terénní poradce“ žalobce. Zda v této souvislosti žalobci vznikl jakýkoli náklad, případně v jaké výši, z listiny bez dalšího zřejmé není.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 soud vzal za prokázané, že jí žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z podacího archu ze dne 5. 6. 2023 soud vzal za prokázané, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 6. 2023.9. Z korespondence ze dne 15. 2. 2023, ze dne 3. 4. 2023, z potvrzení o provedení transakce (úhrada portfolia v souvislosti s postoupením pohledávek), potvrzení o zaplacení kupní ceny, smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k ní, z podacího archu ze dne 16. 2. 2023, ze „standardních informací o spotřebitelském úvěru“ a z listiny „Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde-li o posledně uvedenou listinu, jejím obsahem je tvrzení žalobce o tom, že dne 3. 4. 2023 byl žalovanému odeslán „obyčejný dopis“ a že dne 6. 4. 2023 proběhla „cesta pověřeného terénního pracovníka“. Z listiny bez dalšího neplyne, že by žalobci v této souvislosti vznikly jakékoli náklady, a není ničím doložena jejich případná výše.10. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 9. 12. 2020 , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 30.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit, a ověřoval-li ji, učinil zcela neadekvátní závěry. Soud nemá za prokázané reálné příjmy žalovaného (nemá za prokázané, že byly ověřovány údaje uvedené ve formuláři zákaznické karty). Na jakékoli zjišťování, natož ověřování, reálných výdajů žalovaného pak , právnická osoba, evidentně rezignoval zcela, když v přehledu jsou uvedeny toliko „odhadované“ měsíční výdaje žadatele, nikoli reálné. Z ničeho nelze dovodit, že bylo reálné, aby žalovaný příštích 78 týdnů (tj. cca po dobu 1,5 roku) splácel týdně částku 851 Kč, tj. 3.404 Kč – 4.255 Kč měsíčně (v závislosti na počtu týdnů v měsíci). Smlouvou ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byla informován. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění.11. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 9. 12. 2020 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, neověřoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné (mimo interní splátky , právnická osoba, ) případné dluhy a splátky žalovaného aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazení zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. včetně odhadu výdajů nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).12. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 9. 12. 2020 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.13. Protože však žalovaný čerpal částku 30.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.14. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 4.957,44 Kč, zbývá vydat 25.042,56 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) – uložil žalovanému plnění v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když žádný z účastníků netvrdil ani z obsahu spisu nevyplývá vhodnost ji