49 C 210/2023-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 19.936 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 27. 3. 2021 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 15.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 4.398,80 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na , datum, , ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Jednání se neúčastnil ani žalobce, který svou neúčast omluvil (zároveň však svou absencí soudu znemožnil postup podle ustanovení 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze zákaznické karty žalovaného soud zjistil, že ke dni 27. 3. 2021 žalovaný deklaroval, že žije s rodiči, je svobodný, nejvyšší dosažené vzdělání je učňovské, úvěr hodlá použít na vybavení domácnosti, nevyživuje žádnou osobu, příjem má z „částečného úvazku“ v částce , částka, měsíčně, má výlučně jeden zdroj příjmů, další čisté příjmy domácnosti jsou celkem , částka, , takže celkem příjem domácnosti je vykázán ve výši , částka, , a odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce , částka, (bez dalšího).5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že podle ní žalovaný dne 27. 3. 2021 převzal v hotovosti částku 15.000 Kč a tuto měl splácet v 65 splátkách po 495 Kč (poslední v částce 438 Kč). Celkem měl zaplatit částku 32.118 Kč, tj. více než dvojnásobnou částku v porovnání s částkou, kterou čerpal.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že ji dne 16. 12. 2022 uzavřeli žalobce a , právnická osoba, a že jí byly žalobci postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 smlouvy.7. Z přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 (sdělení , Anonymizováno, ) soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.8. Z přípisu ze dne 29. 5. 2023 soud vzal za prokázané, že jím žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení částky 38.680,74 Kč s úrokem z prodlení. Z poštovního podacího archu ze dne 5. 6. 2023 soud vzal za prokázané, že tato výzva byla žalovanému odeslána.9. Z přípisu žalobce ze dne 15. 2. 2023, 3. 4. 2023, z potvrzení o provedení transakce, z potvrzení o zaplacení kupní ceny, z podacího archu ze dne 16. 2. 2023, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a z výpisu z obchodního rejstříku soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.10. Žádné skutkové zjištění soud neučinil ani z listiny označené jako „Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky“. Jde o listinu vyhotovenou žalobcem (tj. svým charakterem jde o tvrzení žalobce, nikoli důkazní prostředek), vyjma toho na listině je uvedeno, že byly učiněny tyto úkony: „obyčejný dopis ze dne 3. 4. 2023“ a „cesta pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka“ dne 12. 4. 2023 a dne 19. 4. 2023. I kdyby tyto úkony byly provedeny, nesvědčí obsah listiny ničeho o výši nákladů, které v této souvislosti žalobce reálně na vymáhání pohledávky vynaložil.11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 27. 3. 2021 , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 15.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit, a ověřoval-li ji, učinil zcela neadekvátní závěry. Ze zákaznické karty se podává, že příjem žalovaného měl být , částka, , celkové příjmy domácnosti měly být , částka, , odhadované výdaje žalovaného byly , částka, měsíčně. Již z toho je patrné, že údaje uvedené ve formuláři naprosto zjevně nemohou mít oporu v realitě. Sotva si lze představit, že by osoba ve věku , Anonymizováno, let bydlící v Brně měla skutečně náklady pouze ve výši , částka, měsíčně (tato částka je výrazně nižší než životní minimum, zjevně nemůže pokrýt základní náklady na bydlení, stravu či dopravu po městě Brně, o nákladech na potřeby typu šatstvo apod. nemluvě). Kdyby částky uvedené ve formuláři odpovídaly realitě, sotva by žalovaný měl potřebu čerpat částku 15.000 Kč (jen o málo nižší částka by mu každý měsíc zůstávala jako volné prostředky, pokud vypočteme prostý rozdíl mezi jeho uvedenými příjmy a výdaji a odhlédneme zcela od dalších tvrzených příjmů v domácnosti), tím spíše pak za podmínek uvedených ve smlouvě ze dne 27. 3. 2021 (kdy podle smlouvy měl vrátit částku přesahující dvojnásobek čerpané částky, a to za období 65 týdnů, tj. jen málo přesahující období jednoho roku). Vyjma toho na formuláři je dokonce výslovně uvedeno, že jde o výdaje odhadované (zdůraznění soudu), nikoli reálné. Soud tak z ničeho nemá za prokázané, že by , právnická osoba, před poskytnutím částky 15.000 Kč reálně zjišťoval a ověřoval majetkové poměry žalovaného. Žalovaný čerpal částku 15.000 Kč v hotovosti (srov. obsah smlouvy ze dne 27. 3. 2021), vrátil pak částku 4.398,80 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by splatil více). Smlouvou ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl informován (srov. přípis ze dne 20. 12. 2022).12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 27. 3. 2021 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp., nezjišťoval jiné případné dluhy a splátky žalovaného aj. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že právní předchůdce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).13. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 27. 3. 2021 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Právnímu předchůdci žalobce ani žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.14. Protože však žalovaný čerpal částku 15.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.15. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 4.398,80 Kč, zbývá vydat 10.601,20 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalovanému plnění v obecné třídenní pariční lhůtě pole ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když žádný z účastníků neuvedl nic ani z obsahu spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo lze dovodit vhodnost jiné pariční lhůty. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.16. Ve zbývající části pak soud žalobu jako