49 C 229/2023-33 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 56.830 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 22. 12. 20200 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 20.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 2.970 Kč, jinak ničeho. Dále žalovaný podle smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, dne 23. 4. 2020 čerpal částku ve výši 35.000 Kč v hotovosti, tuto se zavázal splácet spolu s úroky a jinými poplatky v 60 týdenních splátkách po 1.050 Kč. Podle této smlouvy žalovaný zaplatil částku 42.000 Kč. Smlouvou ze dne 23. 3. 2023 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na , datum, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, a žalovaný, že podle ní , právnická osoba, poskytl žalovanému částku 35.000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 60 týdenních splátek po 1.050 Kč, celkem měl zaplatit 63.000 Kč.5.6. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru ke dni 23. 4. 2020 bydlel s rodiči od prosince 1985, tento druh bydlení nebyl ověřen (v tabulce není zaškrtnuta příslušná kolonka). Dále z listiny soud zjistil, že hlavním zdrojem příjmů žalovaného mělo být „jednatel autodopravy“ od března 2007. Nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že žalovaný nebyl v žádné společnosti evidován jako jednatel. K dotazu soudu, zda tuto okolnost ověřoval poskytovatel úvěru, zástupce žalobce neuvedl ničeho, nebylo mu to známo. Čistý příjem žalovaného je uveden v částce , částka, , výdaje na bydlení jsou uvedeny v částce , částka, , osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) v částce , částka, , celkem výdaje , částka, . Použitelný příjem (příjmy ponížené o výdaje) je uveden v částce 27.700 Kč. Na první pohled je přitom evidentní, že na listině uvedené částky sotva mohou odpovídat realitě. Kdyby skutečně „volné prostředky“ žalovaného každý měsíc byly ve výši 27.700 Kč, sotva by měl potřebu čerpat prostředky ze spotřebitelského úvěru ve výši 35.000 Kč (tuto částku by si žalovaný naspořil za dobu jen málo přesahující jeden měsíc), navíc za pro něj jednoznačně nevýhodné podmínky vysokého úročení (za dobu jen málo přesahující jeden rok měl žalovaný podle smlouvy ze dne 23. 4. 2020 zaplatit částku takřka dvojnásobnou v porovnání s čerpanou částkou).7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 20200 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, a žalovaný, že podle ní , právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 20.000 Kč. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 80 týdenních splátek po 485 Kč, celkem měl zaplatit 38.800 Kč.8. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru ke dni 22. 12. 2020. Pokud jde o údaje o zdroji hlavních příjmů, výši příjmů i výši výdajů, zde se údaje markantně liší oproti údajům uvedeným v obdobné kartě vyplnění ke dni 23. 4. 2020 (srov. shora), ač jde o poměrně krátký časový odstup. V kartě z 22. 12. 2020 je uveden zdroj příjmů „podnikatel – IT“ od října 2008 (zatímco v předchozí kartě je uvedeno „jednatel autodopravy“ od března 2007), čistý příjem je uveden v částce , částka, (zatímco na předchozí kartě je uveden v částce , částka, ), výdaje na bydlení jsou uvedeno v částce , částka, (na předchozí kartě jsou uvedeny v částce , částka, ; na obou kartách je přitom uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, tj. bydlení se mu v mezidobí nemělo změnit), osobní výdaje jsou uvedeny v částce , částka, (na předchozí kartě je uvedeno , částka, ), jsou zde uvedeny splátky úvěrů v částce 4.725 Kč (což odpovídá splátkám ze smlouvy ze dne 23. 4. 2020, nezohledňuje to však jakékoli další splátky), jsou zde uvedeny „další výdaje (sociální/zdravotní pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.)“ v částce , částka, (na předchozí kartě tato položka není vůbec vyplněna. Celkem jsou uvedeny příjmy v částce , částka, , výdaje celkem v částce , částka, , „použitelný příjem“ (rozdíl mezi příjmy a výdaji) je uveden v částce 36.275 Kč. Tato částka mohla a měla opět u poskytovatele úvěru budit pochybnosti ohledně reálnosti částek uvedených na listině. Kdyby skutečně „volné prostředky“ žalovaného každý měsíc byly ve výši 36.275 Kč, sotva by měl potřebu čerpat prostředky ze spotřebitelského úvěru ve výši 20.000 Kč (tuto částku by si žalovaný naspořil za dobu ani ne jednoho měsíce), navíc za pro něj jednoznačně nevýhodné podmínky vysokého úročení (za dobu cca roku a půl měl zaplatit takřka dvojnásobek čerpané částky). Konečně, nelze přehlédnout ani to, že prostředky od , právnická osoba, čerpal opakovaně, což rovněž nepochybně svědčí o tom, že jeho reálné příjmy nepostačovaly k pokrytí reálných výdajů). Pozoruhodná je v této kartě rovněž změna výše příjmů i výdajů u žalovaného (srov. shora), což zcela ušlo pozornosti poskytovatele úvěru, resp. tato okolnost poskytovatel úvěru nijak neznepokojila, když – aniž by zjišťoval cokoli dalšího (srov. vyjádření zástupce žalobce při jednání) – smlouvu se žalovaným uzavřel a požadované prostředky mu poskytl. Je jistě možné, že v rozmezí osmi měsíců dojde ke změně příjmů a výdajů, nicméně taková změna by měla být doložena a zejména by mělo být zkoumáno, zda skutečně žalovaný bude schopen splácet další závazek, když doposud mu jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí výdajů (žalovaný čerpal prostředky opakovaně, navíc evidentně též od dalších – nebankovních – subjektů, jak o tom svědčí výpisy z účtu, které měl , právnická osoba, k dispozici, k tomu srov. níže).9. Pokud jde o ověření údajů v kartách zákazníka, soud nevzal za prokázané, že by informace v nich uvedené poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval (k tomu mj. soud vyzýval žalobce před nařízením jednání k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů; rovněž při jednání se soud žalobce dotazoval, zda údaje byly nějak ověřeny, nato žalobce uvedl, že „měl k dispozici výpisy z účtu“ a že „nic dalšího uvést nemůže“. Soud proto upustil od dalšího poučení a výzvy postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nadto nutno uvést, že i kdyby tyto údaje skutečně ověřeny byly, jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného zcela nepostačující. V zákaznických kartách není uvedena celá řada dalších informací, které jsou z hlediska posouzení úvěruschopnosti relevantní (např. otázka reálných, nikoli odhadovaných výdajů žalovaného, otázka, zda žalovaný má vyživovací povinnost aj.).10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.11. Z „tabulek umoření“, z výpisu z živnostenského rejstříku, z přehledu vydaných faktur a z podacího lístku ze dne 119. 4. 2023 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.12. Z výzvy k plnění ze dne 10. 7. 2023 soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že listina byla žalovanému odeslána dne 10. 7. 2023.13. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že v lednu 2020 měl žalovaný počáteční zůstatek , částka, , konečný zůstatek , částka, . Dne 30. 1. 2020 je vykázána platba s popisem „E-CASINO TRANSACTION A“, což nepochybně mohlo vzbudit pozornost u poskytovatele úvěru. Výpis za leden 2020 nebyl soudu předložen kompletní, stejně jako výpis za únor 2020 (kdy proto nelze zjistit ani počáteční a koncový stav účtu). Podle výpisu za březen 2020 byl počáteční stav , částka, , konečný stav , částka, . Ke dni 2. 3. 2020 je evidována platba „účetní inkaso“ – „úhrada exekuce (…)“ v částce , částka, , ke dni 3. 3. 2020 je evidována platba „účetní inkaso“ – „úhrada exekuce (…)“ v částce , částka, . Jde o dvě různé exekuce. Výpis z březen 2020 byl opět předložen nekompletní. Z výpisu za říjen 2020 soud zjistil, že z účtu žalovaného byla mj. dne 14. 10. 2020 odeslána platba 8.604,64 Kč s popisem „splátka k 1. 11. 2020“, dále je zde množství dalších plateb, u nichž není zřejmý důvod (například 12. 10. 2020, 26. 10. 2020, 21. 10. 20