49 C 60/2024-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 26.388,22 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 23. 7. 2020 uzavřela společnost , právnická osoba, smlouvu spotřebitelském úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 15.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 6.950 Kč, jinak ničeho. Dále žalovaný podle smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, dne 30. 4. 2020 čerpal částku ve výši 15.000 Kč v hotovosti, tuto se zavázal splácet spolu s úroky a jinými poplatky v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Podle této smlouvy žalovaný zaplatil částku 12.358 Kč. Smlouvou ze dne 14. 12. 2022 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 18. 6. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Z karty zákazníka podepsané dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že podle ní žalovaný v době podpisu smlouvy spotřebitelském úvěru ke dni 30. 4. 2020 bydlel v pronajatém bydlení od ledna 2020 podle nájemní smlouvy, a to s manželem a jiným rodinným příslušníkem. Nezaopatřené děti uvedeny nejsou. Dále je na kartě uvedeno, že „stav domácnosti“ je stejný od ledna 2020. Příjem je uveden v částce 11.420 Kč, výdaje celkem 9.000 Kč (z toho výdaje na bydlení 2.000 Kč, ostatní výdaje 7.000 Kč). Na formuláři je sice uvedeno, že byly předloženy bankovní výpisy a doklad o přiznání mateřské/rodičovské, nicméně nic takového soud nevzal za prokázané (jde svým charakterem o skutková tvrzení žalobce, resp. jeho právního předchůdce, která nejsou ničím doložena). Pokud skutečně žalovaný předložil „doklad o přiznání mateřské/rodičovské“, mělo to jistě vzbudit pochybnosti poskytovatele půjčky, neboť na formuláři není uvedeno žádné dítě žijící ve společné domácnosti s žalovaným. Rovněž z formuláře není patrné, zda a jak byla zvažována případná vyživovací povinnost k dítěti.5. Z karty zákazníka podepsané dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že podle ní žalovaný v době podpisu smlouvy spotřebitelském úvěru bydlel v pronajatém bydlení od ledna 2020 podle nájemní smlouvy, a to s manželem, jiným rodinným příslušníkem a dvěma nezaopatřenými dětmi. Dále je na kartě uvedeno, že „stav domácnosti“ je stejný od ledna 2020. Příjem je uveden v částce 11.420 Kč (státní podpora) a „další příjmy“ v částce 4.200 Kč, výdaje celkem 12.025 Kč (z toho výdaje na bydlení 3.000 Kč, ostatní výdaje 7.000 Kč a splátky úvěrů 2.025 Kč). Na formuláři je opět uvedeno, že byly předloženy bankovní výpisy a dále „potvrzení o výživném“ a „zákaznická karta“, nicméně nic takového soud nevzal za prokázané (jde svým charakterem o skutková tvrzení žalobce, resp. jeho právního předchůdce, která nejsou ničím doložena).6. Již prostý nesouhlas mezi údaji uvedenými na kartě dne 30. 4. 2020 a dne 23. 7. 2020 (rozdíl v příjmech, rozdíl ve výdajích na bydlení, uvedení dvou dětí v domácnosti), ačkoli jde o velmi krátké časové rozmezí a ačkoli na obou kartách je současně uvedeno, že stav domácnosti je nezměněn od ledna 2020, mohl a měl budit důvodné pochyby ohledně správnosti takovýchto údajů. Dále vysokou míru pochyb budí přinejmenším údaje o nákladech: Jeví se zcela nereálné, aby žalovaný za bydlení v centru , adresa, ) na nájemném vynakládal pouze prostředky ve výši 2.000 Kč (duben 2020) či 3.000 Kč (červenec 2020). Z obou karet zákazníka je evidentní, že nájemní smlouva předložena k posouzení žádosti o půjčka nebyla (příslušná kolonka na formuláři není vůbec zaškrtnuta). Stejně tak se jeví jako zcela mimo realitu, aby žalovaný se dvěma nezaopatřenými dětmi měl měsíční náklady (s výjimkou nákladů na bydlení) pouze v částce 7.000 Kč měsíčně. Takováto částka nedosahuje ani životního minima pro tři osoby. Všechny tyto okolnosti mohly a měly budit pochybnosti ohledně správnosti údajů uvedených v kartách zákazníka. Nesoulad údajů na obou kartách ani jednotlivé položky žalobce k dotazu soudu při jednání dne 18. 6. 2024 nijak nevysvětlil. Pokud jde o ověření údajů v kartách zákazníka, soud nevzal za prokázané, že by informace v nich uvedené , Anonymizováno, ověřoval (k tomu mj. soud vyzýval žalobce před nařízením jednání k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů; rovněž při jednání se soud žalobce dotazoval.7. Ze smlouvy spotřebitelském úvěru ze dne 30. 4. 2020 soud zjistil, že podle ní žalovaný čerpal částku 15.000 Kč v hotovosti.8. Ze smlouvy spotřebitelském úvěru ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že podle ní žalovaný čerpal částku 15.000 Kč v hotovosti.9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 soud vzal za prokázané, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobci. Odeslání této listiny žalovanému soud za prokázané nevzal, neboť podací lístek ze dne 23. 6. 2023 svědčí o tom, že zásilku žalovanému odeslal žalobce, nikoli autor oznámení o postoupení pohledávky, tj. , právnická osoba, Z ničeho pak nelze dovodit, že by oznámení o postoupení (podepsané , právnická osoba, ) bylo odesláno současně s přípisem žalobce, tj. jednou obálkou.10. Z výzvy k plnění ze dne 29. 9. 2023 soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že listina byla žalovanému odeslána dne 2. 10. 2023.11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 23. 7. 2020 , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 15.000 Kč. Dne 30. 4. 2020 , právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu spotřebitelském úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, převzal v hotovosti částku 15.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením obou smluv ověřoval schopnost žalovaného úvěry splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že , právnická osoba, zcela rezignoval na ověřování údajů uvedených v obou kartách, byť na první pohled i u laika, natož u profesionála v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, musely údaje uvedené v obou kartách budit důvodné pochybnosti (srov. nízká částka nákladů na bydlení v , adresa, v obou kartách, nízká částka ostatních nákladů, informace o tom, že žalovaný má nezaopatřené děti a vazba všech uváděných výdajů na tuto okolnost atd.). Smlouvou ze dne 1. 6. 2023 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci (o tom svědčí oznámení o postoupení). Žalovaný zaplatil celkem částku 19.308 Kč (částku ve výši 6.950 Kč podle prvního úvěru, částku ve výši 12.358 Kč podle druhého úvěru). Přípisem odeslaným dne 2. 10. 2023 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu spotřebitelském úvěru ze dne 30. 4. 2020 a ze dne 23. 7. 2020 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného zápůjčky splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a zjišťoval-li je, učinil ze svých zjištění zcela neadekvátní závěry. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že obě smlouvy spotřebitelském úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí je jako absolutně neplatné podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného úče