49 C 84/2024-38 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se (po částečném zpětvzetí žaloby, kdy v rozsahu zpětvzetí bylo řízení částečně zastaveno usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2024) domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 24.115,32 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 4. 12. 2021 uzavřela společnost , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 10.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 20 měsíčních splátkách po 1.129 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 3.630 Kč a dne 8. 4. 2024 (po podání žaloby) částku 2.000 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 2. 8. 2023 byla obě pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, žalovaný o tom byl písemně informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání soudu nařízenému na 25. 7. 2024, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2021 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali , jméno FO, za , právnická osoba, ., a žalovaný, že podle ní žalovaný převzal částku 10.000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl podle této smlouvy splácet 20 měsíčních splátek po 1.129 Kč, celkem měl zaplatit 22.580 Kč.5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že ji dne 3. 12. 2021 podepsal žalovaný. V žádosti je uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný, jeho čistý příjem je uveden v částce 18.394 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny v částce 1.000 Kč na bydlení a v částce 9.090 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Z ničeho neplyne, že by výše výdajů byla jakkoli ověřena, žalobce netvrdil ani nedokládal, že by informace o výdajích žalovaného jakkoli ověřoval. Na druhé straně formuláře je uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, á dvě vyživované děti do 26 let a má osobní bankovní účet.6. Z výplatního lístku za 9/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl 19.507 Kč a že mu byla provedena srážka z titulu výkonu rozhodnutí v částce 806 Kč.7. Z výplatního lístku za 10/2021 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného byl 17.282 Kč.8. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že ji podepsal žalovaný a zaměstnavatel dne 22. 9. 2020.9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud vzal za prokázané, ež pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci.10. Z výzvy k plnění a podacího lístku ze dne 12. 1. 2024 soud vzal za prokázané, že jím žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby.11. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 4. 12. 2021 , právnická osoba, ., a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný od , právnická osoba, ., převzal v hotovosti částku 10.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by , právnická osoba, ., jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy o úvěru a poskytnutím částky 10.000 Kč ověřoval schopnost žalovaného zápůjčky splatit. Ze žádosti o úvěr – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že , právnická osoba, ., zcela rezignoval na zjišťování reálných výdajů žalovaného, navíc údaje, které jsou na žádosti uvedeny, jsou natolik nízké, že to musí budit důvodné pochybnosti i u osoby zcela mimo obor, natož u osoby profesionála, jímž , právnická osoba, .,, pokud jde o poskytování půjček a úvěrů, nepochybně je (srov. například náklady na bydlení, byť by byla pravdivá informace o bydlení u rodičů, v částce 1.000 Kč, pro osobu se dvěma vyživovanými dětmi, ostatní náklady pro jednu osobu se dvěma vyživovanými dětmi v částce cca 9.000 Kč měsíčně). Smlouvou ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci (o tom svědčí oznámení o postoupení). Žalovaný zaplatil celkem částku 5.630 Kč (částku ve výši 3.630 Kč před podáním žaloby, částku 2.000 Kč dne 8. 4. 2024). Přípisem odeslaným dne 12. 1. 2024 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení, marně.12. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 4. 12. 2021 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval (neověřoval) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, reálné výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazené zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Právní předchůdce žalobce jako profesionální poskytovatel nebankovních úvěrů měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021).13. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 4. 12. 2021 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.14. Protože však žalovaný čerpal částku ve výši 10.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.15. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 5.360 Kč (resp. částku 3.630 Kč a částku 2.000 Kč), zbývá vydat 4.370 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 12. 1. 2024. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 17. 1. 2024. Dne 17. 1. 2024 byla středa, za dobu „bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pracovní den, tj. čtvrtek 18. 1. 2024. Ke dni 18. 1. 2024 tedy podle názoru soudu nastala splatnost tehdy dlužné částky 6.370 Kč (částku 2.000 Kč žalovaný zaplatil až dne 8. 4. 2024) a od následujícího dne, tj. od 19. 1. 2024, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 4.370 Kč s úroky z prodlení z částky 6.370 Kč za dobu od 19. 1. 2024 do 8. 4. 2024 (datum zaplacení částky 2.000 Kč) a s úroky z prodlení z částky 4.370 Kč za dobu od 9. 4. 2024 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).16. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).