72 C 201/2023-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 10.640 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 7. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované jistinu ve výši 7.000 Kč. Naopak žalovaná se zavázala vrátit zpět žalobci částku jistiny spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.240 Kč, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 660 Kč a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč do data splatnosti dne 9. 3. 2022. Žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobce vedle nesplacené jistiny s poplatky současně požadoval úhradu příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila.3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná ani žalobce se na výzvu soudu nevyjádřili) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Ze smlouvy ze dne 7. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná s žalobcem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované jako dlužníkovi finanční prostředky až do výše 7.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit žalobci společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.240 Kč, poplatkem za doplňkovou službu „Presto“ ve výši 660 Kč a poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, a to do data splatnosti dne 9. 3. 2022, jak vyplývá z obsahu předmětné smlouvy. Součástí smlouvy byly mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky žalobce a Sazebník poplatků. V čl. 6.4. Všeobecných podmínek a v Sazebníku si strany ujednaly, že v případě prodlení žalované má žalobce nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny celkové dlužné částky. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky formou autorizačního SMS kódu, účet žalované byl ověřen zasláním autorizační platby v částce 1 Kč z účtu označeného jménem žalované č. , č. účtu, na účet žalobce. Totožnost žalované byla doložena za pomocí předloženého OP žalované, platební schopnost žalované splácet úvěr byla žalobcem ověřena prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalované, dle kterého byla ověřena výše čistého příjmu žalované v částce 8.535 Kč. Výsledek o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalobcem, proces samotného ověřování úvěruschopnosti ze strany věřitele byl doložen dokumentem označeným jako „metodika posouzení úvěruschopnosti“. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti se podává, že žalovaná vynakládala měsíční výdaje ve výši 4.000 Kč (2.000 Kč na bydlení, 2.000 Kč na ostatní), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem dosahovala částky 20.000 Kč, výše ověřeného příjmu pak tvořila částka 8.535 Kč. Disponibilní příjem pro splácení úvěru žalované jako klientky byl posouzen na částku 4.800 Kč měsíčně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalovaná čerpala celkem částku 7.000 Kč prostřednictvím platby ve výši 2.000 kč dne 7. 2. 2022, platby ve výši 1.600 Kč dne 7. 2. 2022, platby ve výši 1.000 Kč dne 9. 2. 2022 a platby ve výši 2.400 Kč dne 9. 2. 2022. Jelikož žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila, adresoval právní zástupce žalobce žalované dne 30. 11. 2022 výzvu před podáním žaloby, jak se podává z předmětné výzvy vč. podacího archu. Žalovaná však přes uvedené skutečnosti dlužnou částku žalobci neuhradila.6. Věc byla posouzena zejména dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).7. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.9. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jakožto spotřebitelem byla dne 7. 2. 2022 ve smyslu § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru se splatností dne 9. 3. 2022, na základě které poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se smluvenými poplatky ve výši 3.010 Kč, celkem částku ve výši 10.010 Kč, ve lhůtě splatnosti. Žalobce přitom splnil svou zákonnou povinnost a ověřil schopnost žalované splácet nastavený úvěr ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ. Žalobce svému závazku dostál, když žalované na její bankovní účet peněžní prostředky v ujednané výši poskytl, žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když poskytnuté peněžní prostředky žalobci řádně a včas neuhradila a dostala se tak do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Žalobci tudíž vznikl vedle nároku na zaplacení jistiny ve výši 7.000 Kč a poplatků z poskytnutého úvěru ve výši 3.010 Kč, rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 630 Kč v souladu se smluvními podmínkami (za prodlení v období od 10. 3. 2022 do 8. 6. 2022), dále zákonného úroku z prodlení z dlužné částky stanoveného v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti závazku (10. 3. 2022) do zaplacení. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.640 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaná je povinna uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.).