94 C 157/2023-93 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 13. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 783 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 7. 8. 2019 uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce ve výši 24 000 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit i„ poplatek“ ve výši 18 684 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku 2 501 Kč. Původní věřitel dne 28. 1. 2022 postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dne 7. 8. 2019 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] ve výši 24 000 Kč, kterou měl vrátit v 18 měsíčních splátkách po 2 501 Kč včetně„ poplatku“ ve výši 18 684 Kč. Částka úvěru byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce ze dne 7. 8. 2019 na č.l. 15). 4. [právnická osoba] ověřovala v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného z údajů, které žalovaný vyplnil v zákaznické kartě (žádost o spotřebitelský úvěr z 7.8.2019 na č.l. 7). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno], je svobodný a žije s rodiči. Příjmy žalovaného jsou 29 020 Kč a čisté příjmy domácnosti jsou 31 830 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částkou 2 300 Kč a interní splátky věřiteli 1 800 Kč. Žádnou z uvedených částek žalovaný blíže nespecifikoval a mimo příjem, který měl žalovaný doložit výplatními páskami (které však k žalobě připojeny nebyly), původní věřitel výši uvedených částek nijak neprověřoval. Původní věřitel prováděl lustraci v centrální evidenci exekucí (z výpisu CEE), bankovním a nebankovním registru klientských informací (z výpisu z BRKI a NRKI). 5. Žalovaný na dluh zaplatil celkovou částku ve výši 2 501 Kč (přehledu plateb). 6. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byly obě pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 1. 2. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022). Výzvou ze dne 10. 2. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (výzvy ze dne 10. 2. 2022). 7. Výzvou ze dne 28. 4. 2023 byl žalovaný vyzván k zaplacení celkové dlužné částky (předžalobní upomínka, podací lístek). 8. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům: 9. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému částku 24 000 Kč. Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že při sjednávání předmětné smlouvy vystupoval věřitel jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, dopadá na daný závazek úprava zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). 11. Žalobkyně tvrdila, ale nedoložila, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala odpovědně posuzováním schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti splácet předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které žalovaný uvedl v rámci zákaznické karty a dále z dokumentů, které jsou označeny v kartě zákazníka. K prokázání svých tvrzení však mimo kartu zákazníka nedoložila žádné důkazy. Prověřováním výdajové stránky se pak žalobkyně vůbec nezabývala. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Z těchto důvodů soud posoudil smlouvu ze dne 7. 8. 2019 jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018). 12. Soud se nadto zabýval otázkou platnosti ujednání o výši poplatku za poskytnutý úvěr a dospěl k závěru, že tento nárok je neplatný rovněž pro rozpor s dobrými mravy a pro rozpor se zákonem. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté na úvěru znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % z jistiny za dobu splatnosti úvěru. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“ – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012). 13. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které se rovná rozdílu vyplacené jistiny úvěru 24 000 Kč a uhrazených splátek v celkové výši 2 501 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí částku 21 499 Kč. Ohledně této částky byla žalobkyně úspěšná, v ostatním soud žalobu zamítl (úroky, poplatky) z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, a to včetně úroků z prodlení, neboť žalovaný se do prodlení nedostal (viz níže). 14. Zároveň soud stanovil přiměřenou lhůtu k zaplacení bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 ZSÚ, které je speciálním ustanovením vůči úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, to 30 dnů od právní moci rozsudku. Tímto je též stanovena splatnost částky bezdůvodného obohacení a případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty k zaplacení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl sice z hlediska celkového nároku ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků, když elektronický platební rozkaz nemohl být vydán, a to pro nepřiměřené, nezákonné podmínky sjednané ve smlouvě o zápůjčce (poplatek za poskytnutí zápůjčky zhruba ve výši zapůjčené částky).