108 C 150/2025-23 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 667,20 Kč se zákonným příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., ze dne , datum, . Banka uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o Presto půjčce č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 141 912 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 84 pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 4,4 % p. a. Žalovaný však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení přistoupila banka dne , datum, k zesplatnění dluhu. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 519 Kč a z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 147,92 Kč.2. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.3. Z žalobkyní předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, (dále jen „banka“), na základě Smlouvy o úvěru „Presto půjčka“ ze dne , datum, poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 141 912 Kč, a to tak, že dne , datum, žalovaný podepsal návrh na uzavření Smlouvy o úvěru, který banka dne , datum, akceptovala. Dle tohoto návrhu žalovaný požádal banku o úvěr ve výši 141 912 Kč (120 000 Kč bez prokazování účelu, 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru a 20 412 Kč na úhradu pojištění), který se zavázal splácet formou 84 měsíčních splátek po 1 967 Kč. Výše smluveného úroku byla 4,4 % ročně. V žádosti o poskytnutí Presto půjčky a jejím doplnění žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho měsíční příjem je 20 000 Kč a výdaje související s bydlením jsou 3 000 Kč. Banka následně prováděla ověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy po vyhodnocení informací z externích úvěrových registrů BRKI/NRKI/SOLUS, kontroly insolvenčního rejstříku, návrh na poskytnutí úvěru schválila (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).5. Žalovaný úvěr do roku 2024 splácel, avšak k říjnu 2024 mu vznikl dluh ve výši 12 391,31 Kč. Dopisem ze dne 10. 10. 2024 pak banka sdělila žalovanému, že s ohledem na nedodržení smluvních podmínek prohlásila poskytnutý úvěr za okamžitě splatný. Banka současně vyzvala žalovaného k úhradě částky 12 391,31 Kč (viz výzva k úhradě dlužné částky ze dne 10. 10. 2024).6. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkami spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. (viz Smlouva o postoupení pohledávek).7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 898/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V tomto závazkovém vztahu vystupovala právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky včetně dohodnutých úroků (§ 1970 o. z.). V souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dlužná částka je představována částkou ve výši 11 519,28 Kč na jistině a ve výši 147,92 Kč na smluvním úroku splatném ke dni 10. 10. 2024.8. Žalovaný svoji povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky v celém rozsahu nesplnil, proto žalobkyni (jakožto procesní nástupkyni úvěrujícího) vzniklo právo po žalovaném požadovat vrácení dlužné částky, spolu s úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, nepředložil ani netvrdil ničeho, z čehož by soud mohl případně usoudit, že nárok žalobkyně je vůči němu z hmotně právního hlediska nedůvodný.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci byla plně úspěšná žalobkyně a vzniklo jí tedy právo na náhradu nákladů řízení. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně v celkové výši 1 815 Kč. Náklady právního zastoupení žalobce jsou představovány odměnou zástupkyně žalobkyně dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb za 3 úkony právní služby po 400 Kč, náhradou hotových výdajů zástupkyně žalobkyně dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 100 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby). Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. pak soud k nákladům právního zastoupení přičetl i 21 % DPH. Celkem tedy žalovaného zavázal uhradit na náhradě nákladů řízení žalobkyně částku 2 615 Kč.