114 C 49/2025-35 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že poté, co prověřila úvěruschopnost žalovaného, dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 3 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedl dne , datum, na účet žalovaného a zbylou částku ve výši 2 500 Kč převedl žalobce na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Celkovou cenu úvěru ve výši 46 000 Kč měl žalovaný uhradit v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce s tím, že splatnost 1. splátky byla ujednána na den 24. 4. 2024. K uzavření smlouvy došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, přičemž za okamžik podpisu smlouvy se považuje okamžik, kdy tato verifikační platba byla připsána na účet žalobce, k čemuž došlo dne , datum, . Žalovaný byl v prodlení s úhradou 1 splátky nebo jen její části po dobu delší než 2 měsíce, proto bylo žalovanému ze strany žalobce odesláno oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 7. 2024. K tomuto dni zesplatněná část jistiny činila 28 063 Kč. Dluh na splátkách činil 3 448 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 979 Kč a úmoru ve výši 1 469 Kč. Celková dlužná jistina tak ke dni žaloby činila 28 063 Kč +1 469 Kč, což v součtu činí 29 532 Kč na jistině a na úrocích 1 979 Kč. Sjednaná roční zápůjční úroková sazba byla stanovena na 27,28 %, kterou žalobce požaduje ode dne následujícího po zesplatnění, přičemž po 90 dnech žalobce požaduje smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení, a to do zaplacení. Žalobce odeslal žalovanému celkem 3 upomínky a oznámení o zesplatnění úvěru, za každou odeslanou upomínku byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku 100 Kč. Dále si účastníci sjednali smluvní pokutu pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, a to ve výši 499 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se 3 splátkami úvěru, proto dluží 3 smluvní pokuty, což činí celkem 1497 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu ve stejné výši z neuhrazených splátek. Tyto smluvní pokuty žalobce žádá ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 511 Kč od 28..7. 2024 do 4. 9. 2024. Tedy částku ve výši 1 228 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Dne , datum, uzavřeli účastníci prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, dokumenty ke smlouvě byly žalovanému zpřístupněny online. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 500 Kč s tím, že poskytnuto bude celkem 30 000 Kč (2 500 Kč činila provize zprostředkovateli). Výše splátek byla sjednána na 1 150 Kč měsíčně s datem první splátky 20. 4. 2024. Celková částka, kterou měl žalovaný uhradit činila 46 000 Kč, RPSN 39,2 % a roční úroková sazba 27,28 %. Přímo v úvěrové smlouvě sjednaly strany smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s placením měsíčních splátek ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Rovněž byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužných splátek a v případě zesplatnění i z neuhrazeného zůstatku úvěru. Dále byl v úvěrové smlouvě sjednán nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to 100 Kč za každou zaslanou upomínku (zjištěno ze smlouvy č. , hodnota, , předsmluvních informací, emailu o schválení žádosti a úvěrových podmínek). Dne , datum, byla částka 27 500 Kč žalovanému zaslána na jeho bankovní účet, částka 2 500 Kč byla v souladu se smlouvou téhož dne odeslána zprostředkovateli úvěru jako provize (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalovaný uhradil pouze splátku splatnou dne 20. 4. 2024 a dále neuhradil ničeho. O dlužných splátkách byl žalovaný uvědomen a dne 27. 7. 2024 byl úvěr pro prodlení žalovaného zesplatněn (zjištěno z upomínky ze dne 26. 5. 2024 a ze dne 26. 6. 2024, čestného prohlášení ze dne 26. 5. 2024 a ze dne 26. 5. 2024, dopisu ze dne 27. 7. 2027, podacího lístku a seznamu odeslaných upomínek). Žalovaný je tak nadále v prodlení se zaplacením jistiny ve výši 29 532 Kč, úroků 1 979 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a ve výši 1 228 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Nezaplacení žalované částky ani její výše nebyly žalovaným rozporovány.6. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný bydlel u svého strýce, výše výdajů žalovaného činila 10 800 Kč, příjem činil 30 000 Kč. Žalobkyně vzala v úvahu normativní náklady na bydlení, životní minimum a nezabavitelnou částku, prověřila insolvenční rejstřík i CEE (zjištěno z listiny nadepsané posouzení úvěruschopnosti zákazníka, informací o pozemku, čestného prohlášení, výplatního lístku, printscreenu obrazovky s výsledkem lustrace v insolvenčním rejstříku a CEE)7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.8. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).9. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť postupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalovaného, i jeho solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Postup žalobkyně považuje soud za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.10. Po právní stránce je tak nárok žalobkyně důvodný ve smyslu § 2395 o. z. Mezi účastníky vznikl úplatný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalobkyně poskytla žalovanému dle výše specifikované smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč s 27,28% úrokem a žalovaný porušil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když žalobkyni uhradil jen jednu splátku. Mezi účastníky byl rovněž srozumitelně sjednán poplatek za upomínky, v tomto směru je tak žaloba také důvodná.11. Žaloba je důvodná i co do obou smluvních pokut uzavřených v souladu s § 2048 o. z. Zákon v § 1800 o. z. klade zvýšený důraz na to, aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Ujednání o smluvní pokutě byla obsažena ve smlouvě samotné srozumitelným způsobem, soud tak ujednání o smluvních pokutách shledal rovněž platnými.12. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné jistiny v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 272 Kč, nákladech právního zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 9 260 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, výzva k plnění, přičemž za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu pro neúčelnost nepřiznal, neboť doplňované údaje měly být součástí žaloby), 3x režijního paušálu po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z nákladů právního zastoupení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 43 974,80 Kč.14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloba byla podána na žalobcem opakovaně uplatňovaném ustáleném vzoru a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Plně úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 834 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 382 Kč, dále z odměny za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 vyhl. č.