114 C 58/2025-41 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne , datum, poté, co posoudila úvěruschopnost žalované, uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních službách a že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném debetu ve výši 15 000 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o 25% úroku v případě nepovoleného debetu. Z důvodu vzniku a trvání nepovoleného debetu vyzvala dne 1. 3. 2024 žalobkyně žalovanou k vyrovnání nepovoleného debetu ve výši 16 088,44 Kč a následně dne 5. 4. 2024 odstoupila od smlouvy o bankovních službách. Dne 25. 4. 2024 bylo žalované zasláno oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek, na nějž byl převeden debet 16 972,13 Kč. Následně žalovaná uhradila dne 17. 6. 2024 částku 770 Kč a dluh žalované tak činí 16 202,13 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních službách, na jejímž základě zřídila žalované běžný účet číslo , č. účtu, . Dne , datum, účastnice uzavřely smlouvu o povoleném debetu ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou 19,99 % a RPSN 21,9 %. Při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně zejména z výpisu z účtů žalované za posledních 5 měsíců. Z těchto výpisů je zjevné, že měsíční bilance žalované byla kladná. V případě nepovoleného debetu byla sjednána úroková sazba 25 % (zjištěno ze smlouvy o bankovních službách, smlouvy o povoleném debetu, standardních informací o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek a oznámení o úrokových sazbách). Dne 5. 4. 2024 žalovaná odstoupila od smlouvy o bankovních službách z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dne 25. 4. 2024 žalobkyně oznámila žalované zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek s uvedením konečného zůstatku - 16 972, 13 Kč (zjištěno z dopisu ze dne 5. 4. 2024, ze dne 25. 4. 2024 a výpisu ze dne 24. 4. 2024). 17. 6. 20245 žalovaná uhradila 770 Kč. Dopisem ze dne 8. 10. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě 18 261,67 Kč do 15. 10. 2024 (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího archu). Nezaplacení žalované částky nebylo žalovanou rozporováno.6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalované i její solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované. Postup žalobkyně považuje za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.9. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah založený smlouvou o účtu dle § 2662 o. z., na jejímž základě žalobkyně vedla pro žalovanou účet č. , č. účtu, . Následně si účastnice ujednaly, že žalobkyně umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu nebude dostatek peněžních prostředků, tedy uzavřely smlouvu o povoleném debetu dle § 2665 o. z. V tomto vztahu tak žalobkyně vystupovala jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalobkyně poskytla žalované dle výše specifikované smlouvy úvěr do výše debetu 15 000 Kč s 25 % úrokem a žalovaná porušil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když poskytnutý debet přečerpala, a to do výše 16 972,13 Kč. Vzhledem k tomu, že následně žalovaná uhradila 770 Kč, činí výše žalované jistiny 16 202,13 Kč.10. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o její povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, nákladech právního zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 1 780 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, výzva k plnění, přičemž za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu pro neúčelnost nepřiznal, neboť doplňované údaje měly být součástí žaloby), 3x režijního paušálu po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z nákladů právního zastoupení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 8 351 Kč.