114 C 8/2025-37 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne , datum, poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 129 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do 3. 3. 2023 a splatit jistinu nejpozději do 20. 2. 1931 spolu se smluvními úroky. Doba trvání úvěru byla stanovena na 96 měsíců s úrokem 13,9 %, RPSN 14,84 % a výše splátky 2 247 Kč se splatností k 20. dni v měsíci. Žalovaný čerpal úvěr dne 23. 2. 2023. Poslední řádnou splátku žalovaný uhradil dne 20. 8. 2023, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 3. 2024. Žalovaná částka představuje jistinu 124 937,16 Kč a úvěrové poplatky v celkové výši 2 585 Kč (7 x 155 Kč za pojištění úvěru a 3 x 500 Kč za upomínku).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 129 000 Kč ke konsolidaci dluhů. Úvěr byl splatný do 20. 2. 2031, úrok činil 13,9 %, RPSN 14,84 % a celkově měl žalovaný zaplatit 214 717,84 Kč. Smlouvou ujednané splátky byly splatné vždy k 20, dni v měsíci. Dále si účastníci sjednali pojištění schopnosti splácet (0,12 % měsíčně z poskytovaného úvěru) a cenu za upomínku 500 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného tak, že si obstarala údaje o příjmech a výdajích žalovaného, posoudila zdravotní stav žalovaného a zohlednila údaje v registrech (zjištěno z výpisu z účtu, návrhu na poskytnutí úvěru, prohlášení o zdravotním stavu, kopie obrazovky interního systému žalobkyně) Žalovaný uhradil poslední řádnou splátku dne 20. 8. 2023, na úvěr uhradil celkem 13 875,71 Kč, z toho 4 062,84 Kč bylo započteno na jistinu, 8 727,87 Kč bylo započteno na úroky a 1 085 Kč bylo započteno na pojištění úvěru. Rozdíl čerpání a úhrad činí žalovanou jistinu (zjištěno z historického výpisu). Pro prodlení žalovaného žalobkyně ke dni 20. 3. 2024 zesplatnila celou pohledávku za žalovaným (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 12. 6. 2004 a vrácené obálky). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu na dvě známé adresy žalovaného (zjištěno z výzev ze dne 15. 4. 2024 a podacího archu). Nezaplacení žalované částky nebylo žalovaným rozporováno.6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalovaného, jeho solventnost i zdravotní stav a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Postup žalobkyně považuje za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.9. Po právní stránce je tak nárok žalobkyně důvodný ve smyslu § 2395 o. z. Mezi účastníky vznikl úplatný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, v němž žalobkyně vystupuje jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Žalobkyně poskytla žalované dle výše specifikované smlouvy úvěr ve výši 129 000 Kč s 13,9% úrokem a žalovaný porušil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když žalobci uhradil jen část dlužné částky. Smlouvou o úvěru byl rovněž srozumitelně sjednán poplatek za zaslání upomínky, v tomto směru je tak žaloba také důvodná.10. Žaloba je rovněž důvodná v rozsahu pojistného za pojištění schopnosti splácet na základě § 2783 o. z., žalovaný podpisem úvěrové smlouvy uzavřel i pojistnou smlouvu dle §2758 a násl. o. z. a nesplácením úvěru se rovněž dostal do prodlení s placením pojistného, proto i v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.11. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení, které u ní spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 102 Kč, nákladech právního zastoupení podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 6 220 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a podání žaloby, výzva k plnění, přičemž za doplnění žaloby soud žalobkyni odměnu pro neúčelnost nepřiznal, neboť doplňované údaje měly být součástí žaloby), 3x režijního paušálu po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% z nákladů právního zastoupení. Celkem soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni částku 28 770 Kč.