16 C 117/2025-45 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 16.490 Kč s příslušenstvím, neboť dne 20.3.2024 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 17.4.2024. Následně žalobce s žalovaným sjednal prodloužení doby splatnosti úvěru, a to do 8.5.2024 a poplatek za poskytnutý úvěr za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 4.440 Kč. Dne 20.3.2024 byl úvěr poskytnut žalovanému převodem na účet č. , č. účtu, . V duchu článku IX. 1. a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 10.000 Kč, a to za období od 9.5.2024 do 29.11.2024 v celkové výši 2.050, neboť žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru žalobci neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 20.3.2024 byla uzavřena mezi účastníky smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to elektronickou formou s tím, že žalovaný byl identifikován následujícími prostředky: předložením kopii občanského průkazu současně s fotografií společně s občanským průkazem, kdy podobizna na fotografii se shodovala s podobiznou žalovaného v občanském průkazu a dále uvedením čísla mobilního telefonu za účelem následné komunikace ze strany žalobce, a to zejména zasláním kódu k podpisu smlouvy o úvěru. Na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč s tím, že žalovaný měl poskytnutý úvěr vrátit žalobci zpět nejpozději do 17.4.2024. Následně si účastníci sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 8.5.2024 s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru činil 4.440 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě (, č. účtu, ), a to dne 20.3.2024. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% dlužné částky denně pro případ prodlení. Dle informací žalobce uvedl žalovaný příjem žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 34.189 Kč, jež představuje průměr za období od ledna až března 2024. K pravidelným výdajům uvedl výdaje na domácnost ve výši 4.000 Kč, na bydlení 10.500 Kč a jiné finanční závazky ve výši 6.800 Kč. Čistý příjem domácnosti tak činí necelých 13.000 Kč. V evidenci dlužníků nebyl žalovaný nalezen s negativním záznamem. Dle sdělení , právnická osoba, . ze dne 30.5.2025 bylo soudem zjištěno, že žalovanému jako majiteli účtu č. , č. účtu, byla připsána dne 20.3.2024 od společnosti žalobce částka 10.000 Kč. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou dle § 142 o.s.ř. ze dne 4.10.2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 21.370 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy.4. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ o.z.“). Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. Z přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se v projednávané věci nejedná, když nebyly sjednány úroky jako podstatná náležitost smlouvy. Je nicméně možné posoudit vztah účastníků ve smyslu ust. § 2390 o.z. jako smlouvu o zápůjčce, u niž podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. nemusí být sjednány úroky. Je nepodstatné, že spolu s jistinou byl žalovaný povinen uhradit i poplatek za poskytnutí peněžních prostředků, pokud výslovně byl sjednán úrok ve výši 0,1% ročně. V takovém případě při dodržení dalších náležitostí nicméně i tak vzniká povinnost straně dlužníka vrátit poskytnuté prostředky spolu s dalšími sjednanými platbami, v daném případě částku 10.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a prodloužení doby splatnosti, který měl být vrácen nejpozději do 8.5.2024. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobce dosud na poskytnuté finanční prostředky ničeho nevrátil a soud neměl důvod zabývat se případným odpočtem vrácených prostředků oproti půjčené částce. Vzhledem k tomu, že v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat ust zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah účastníků nespadá pod výjimky ust. v § 4 tohoto zákona. Naopak z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plynu, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitel na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Vycházeje ze shora citovaného zákonného ustanovení je pak nutné zkoumat jak složku příjmovou, tak složku výdajovou či dokonce exekuce a insolvence. Z předložených listin pak nevyplývá, že by žalovaný byl dlužníkem, který je evidován v databázi jako „neplatič“, že by žalovaný byl evidován v rámci exekuce či insolvenčního řízení. Pokud se týká otázky příjmů, soud částku 34.189 Kč považuje za částku nikoliv nadhodnocenou a rovněž pravidelné měsíční výdaje, ať již na bydlení či další výdaje domácnosti soud nepovažuje za nepřiměřeně podhodnocené. Z uvedeného pak vyplývá, že i průměrný měsíční příjem ponížený v rámci prověřování žádosti, a to z částky 60.000 Kč, kterou uvedl původně ve své žádosti žalobce na částku 34.189 Kč, jak vyplývá z výpočtu dle kontomatiku, zbývala žalovanému k dispozici měsíčně částka bezmála 13.000 Kč, tedy částka, která se zásadním způsobem blíží k částce, kterou byl povinen splatit zpět žalobci.5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3 leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Vycházeje z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že lze smlouvu uzavřenou mezi účastníky považovat za platně sjednanou s přihlédnutím k jiné právní kvalifikaci uvedené výše, při nesjednané výše úroku z prodlení.6. Ve vztahu k sjednané smluvní pokutě ve výši 0,1% z dlužné částky denně, nemá soud za to, že by byla neplatně sjednána, když je třeba ve smyslu ust. § 2048 o.z. tuto považovat za platnou. Ačkoliv toto ujednání nebylo mezi účastníky sjednáno, ale fakticky vnuceno formulářovým typem smlouvy, má soud za to, že s přihlédnutím k nulové výši úroku kompenzuje smluvní pokuta riziko prodlení s platbou, její výše daná pozitivními platbami v kapitalizované podobě je spočítána řádně, kdy současně zápočet proběhl v souladu s článkem VII. bod 2. písm. b. smlouvy, a to jako druhá úhrada ihned po úhradě nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaným nebylo ničeho hrazeno (když žalovaný opak netvrdil), je opodstatněný požadavek na úhradu pokuty za období od 9.5.2024 do 29.11.2024, a to v celkové výši 2.050 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku vůbec, natož řádně a včas neuhradil, a tento se dostal do prodlení dle § 1968 a následující o.z. a je tak povinen zaplatit kromě dlužné jistiny a smluvní pokuty též úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. účinném k prvému dni prodlení.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy soud plně úspěšnému žalobci přiznal účelně vynaložené náklady tohoto řízení, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, jakož i v nákladech za právní zastoupení, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč (dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), tři režijní paušály po 100 Kč (dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. a),d)h), to vše vyjma SOPu vynásobeno o 21% DPH (§ 14b odst. 1,5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 137 odst. 3 o.s.ř.) tedy celkem 2.252 Kč, z čehož DPH představuje 252 Kč.8. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému poskytnuta lhůta ke splnění povinnosti v rozsahu 3 dnů.9. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.