29 C 69/2025-41 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými v žalobě. Uvedla, že účastníci uzavřeli ústně dne 13. 11. 2020 smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala, že přenechá a také přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti, a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úrok 4,9 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 1 149 Kč, vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem listopad 2020, poslední tedy nejpozději do 20. 10. 2024. Žalovaný však nesplácel, kdy nezaplatil ničeho.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud k projednání věci nenařizoval jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z kopie komunikace prostřednictvím messengeru a whatsappu, ze kterých vyplynulo, že účastníci uzavřeli smlouvu, že nikdo z nich nejednal jako podnikatel při podnikatelské nebo obdobné činnosti, o čem, že žalobkyně plnila, že žalovaný neplnil a kolik proto nyní dluží žalobkyni, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný, kdy nikdo z nich nejednal jako podnikatel při podnikatelské nebo obdobné činnosti, uzavřeli minimálně ústně dne 13. 11. 2020 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že přenechá a také přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úrok 4,9 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 1 149 Kč, vždy k 20. kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem listopad 2020, poslední tedy nejpozději do 20. 10. 2024. Žalovaný však nesplácel, kdy nezaplatil nic.Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Soud právně posoudil, že žalobkyně a žalovaný, kdy nikdo z nich nejednal jako podnikatel, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala přenechat a také přenechala žalovanému peněžní prostředky ve ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal je vrátit a zaplatit úrok, to vše ve splátkách (§ 2390 o. z.). Žalovaný však nesplácel řádně a včas, kdy nezaplatil ničeho. Dostal se tak do prodlení se splněním každé splátky až do poslední, tím tedy zároveň do prodlení se splněním celé částky peněžních prostředků a úroku ze smlouvy. Žalobkyni tak vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši dle zákona z té které dlužné splátky (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení nezaplatil. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I).Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastupování advokátem ve výši 7 750 Kč za 3 úkony právní služby, z toho 2 po 3 100 Kč, 1 po 1 500 Kč, kdy podání žalobkyně z 11. 6. 2025 soud nepovažoval za potřebné k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, neboť tvrzení v něm uvedená byla rozhodná a měla a mohla tak být již v žalobě, dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., hotové výdaje ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 467 Kč (výrok II).