31 C 208/2024-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 5. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši 37 244,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , byla uzavřena dne , datum, smlouva o půjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 50 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala společně se souhrnným poplatkem ve výši 41 800 Kč vrátit v pravidelných 60týdenních splátkách po 1 550 Kč do 24. 6. 2011. Žalovaná se dostala se splácením půjčky do prodlení. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti předchůdce žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 žalobkyni s účinností ke dni 26. 2. 2016, uvedená skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná od uzavření smlouvy č. , hodnota, do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 33 900 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby bylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 51 000 Kč. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou úhrady dlužné jistiny ve výši 37 244,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 27 965,28 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 7,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 37 244,84 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, protože žalovaná po podání žaloby v průběhu řízení zaplatila ještě 1 500 Kč a 2 500 Kč, nárok byl ponížen o tyto částky a řízení bylo v uvedeném rozsahu částečně zastaveno (viz č. l. 23 a č. l. 27).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:4. Dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytl věřitel žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a poplatek ve výši 41 800 Kč, tj. celkem částku ve výši 91 800 Kč vrátit v 60týdenních splátkách po 1 550 Kč do 24. 6. 2011. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí finančních prostředků.5. Pohledávka za žalovanou byla s účinností k , datum, postoupena žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena přípisem ze dne 26. 2. 2016.6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 25. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná, a to nejpozději do 9. 2. 2024, byla vyzvána k úhradě částky ve výši 65 816,64 Kč.7. Soud v projednávané věci aplikoval v případě otázky uzavření smlouvy č. , hodnota, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) a dále též zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“).8. Podle § 497 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Soud tuto smlouvu považuje za absolutně neplatnou, protože sjednaný souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč představující úroky z úvěru byl sjednán ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 39 obč. zák., neboť tato částka představuje 83,6 %! poskytnutého úvěru. Soud dále uvádí, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena adhézním způsobem na formulářové na předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci. Soud má za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). Pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru by žalobkyně měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy by měla nárok na vydání nevrácené jistiny. Nicméně v řízení vyšlo najevo, že žalovaná na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy o úvěru plnila částku v souhrnné výši 55 000 Kč, tuto skutečnost žalobkyně u jednání soudu dne 26. 11. 2025 potvrdila, poskytnutá jistina byla žalobkyni vrácena ze strany žalované v celém rozsahu a žalobkyni proto nenáleží právo na vydání bezdůvodného obohacení. Z uvedeného důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla v řízení zcela procesně úspěšná, měla by proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly.