37 C 158/2025-22 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že není vlastníkem ve výroku I. uvedeného vozidla, neboť jej podala dne 25. 6. 2016 žalovanému. Dosud je však pro nesoučinnost žalovaného vedena jako vlastník v registru vozidel.Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ”)/.Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně, jako prodávající, prodala předmětné vozidlo žalovanému smlouvou ze dne 25. 6. 2016, jak se z této smlouvy číslo , Anonymizováno, podává. Žalovaný kupní cenu uhradil dne 25. 6. 2016, jak se podává z příjmového pokladního dokladu ve spojení s fakturou. Toto vozidlo bylo předáno žalovanému téhož dne, jak se prodává z protokolu o předání vozidla. Přesto ke změně zápisu nedošlo, jak se podává z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem.Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dle ustanovení § 1099 tohoto zákona vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Strany si ve smlouvě dohodly, že vlastnické právo přechází na kupujícího úplným zaplacením kupní ceny, k čemuž došlo dne 25. 6. 2016. Z tohoto důvodu je zřejmé že žalobkyně od toho dne již není vlastníkem předmětného vozidla., a soud žalobě jako důvodné vyhověl, s tím že naléhavý právní zájem žalobkyně na takovém určení soud spatřuje v okolnosti, že předmětné rozhodnutí je v současné době jediným možným způsobem dosažení změny zápisu vlastníka v registru vozidel (srovnejte závěry Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 114/20).Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou za tři úkony právní služby po 3 700 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva) stanovenou podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s ustanovením § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradou soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 2 615 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 17 065 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.