72 C 24/2025-19 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne , datum, poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 19,99 %. Dále si účastníci sjednali poplatek za vyřízení úvěru 800 Kč a smluvní pokutu 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách ve výši 488 Kč splatných vždy 16. den každého kalendářního měsíce. Žalovaný od , datum, přestal úvěr splácet. Z tohoto důvodu využila žalobkyně smluvně sjednanou možnost úvěr zesplatnit, a to ke dni 21. 5. 2025. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou 17 639,11 Kč spolu s příslušenstvím představovaným smluvním úrokem z úvěru a zákonným úrokem z prodlení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci samé nebylo nařizováno jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem soudu za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili.4. Z obsahu spisu soud zjistil a vzal za prokázán následující skutkový stav.5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný podepsal sms kódem. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč za cenu 400 Kč. Úroková sazba činila 19,99 % ročně, RPSN 22,89 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 35 076,91 Kč, a to formou 72 měsíčních splátek po 488 Kč s tím, že první splátka byla splatná , datum, a všechny další splátky byly splatné vždy k 16 dni v měsíci. Smlouva obsahovala rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o zaslání potvrzovací sms ze dne , datum, , potvrzení o vyplacení úvěru a výpisu z běžného účtu). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným ověřených výpisem z účtu a lustrací v registrech, na základě čehož zjistila, že žalovanému plyne příjem ze zaměstnání 24 500 Kč, disponibilní čistý příjem žalovaného činil 7 694 Kč (zjištěno z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta a úvěrové zprávy). Žalovaný se od , datum, dostal do prodlení a následně nehradil ničeho, pročež byla celá zbývající částka zesplatněna ke dni 21. 5. 2025 (zjištěno ze splátkového kalendáře a dopisu ze dne 21. 5. 2025). Žalovaný nadále žalobkyni dluží 17 639,11 Kč s příslušenstvím. Nezaplacení žalované částky nebylo žalovaným rozporováno.6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.7. Soud se nejprve zabýval platností úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona č. 257/2016, Sb. o spotřebitelském úvěru, je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu (§ 588 o. z.).8. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, neboť postupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně z výše uvedených zdrojů zjišťovala a ověřovala jak příjmy, tak výdaje žalovaného, i jeho solventnost a dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Postup žalobkyně považuje za dostatečný k tomu, aby dotčená smlouva o úvěru byla považována za platnou.9. Po právní stránce je tak nárok žalobkyně důvodný ve smyslu § 2395 o. z. Mezi účastníky vznikl úplatný závazkový vztah založený smlouvou o úvěru, v němž žalobkyně vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalobkyně poskytla žalovanému dle výše specifikované smlouvy úvěr ve výši 20 000 Kč s 19,99% úrokem a žalovaný porušil svůj závazek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, když žalobkyni uhradil jen část dlužné částky.10. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, rozhodl soud i o jeho povinnosti uhradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souladu s žalobním návrhem v částce 800 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku, jelikož žalobkyně nebyla zastoupen a nedoložila soudu výši svých hotových výdajů.