112 C 4/2026-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou z 24. 9. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky za neuhrazenou zdravotní péči. Žalovaná nebyl zdravotně pojištěná. Dluh nebyl ani zčásti uhrazen.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. S ohledem na absenci vyjádření žalované a souhlas žalobkyně soud příslušný podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání.3. Z lékařských zpráv bylo zjištěno, že žalovaná byla u žalobkyně hospitalizována v době od 17. 8. 2024 do 30. 8. 2024, 27. 10. 2024 do 5. 11. 2024, 24. 11. 2024 do 9. 12. 2024 a od 11. 12. 2024 do 17. 12. 2024. Z předložené faktury č. , hodnota, soud zjistil, že žalované byla vyúčtována částka 97 118,73 Kč splatná 16. 10. 2024. Dále fakturou č. , hodnota, byla vyúčtována částka 210 244,54 Kč splatná 8. 1. 2025 a fakturou č. , hodnota, částka 62 636,80 Kč splatná 16. 1. 2025. Poslední dvě faktury, resp. dluhy z nich plynoucí byly uznány co do důvodu i výše a žalovaná se zavázala je uhradit do data splatnosti s tím, že u první uznané faktury byla uznána částka, která byla nesprávným výsledkem součtu vyúčtovaných částek. K zaplacení těchto faktur byla žalovaná vyzvána dopisy z 30. 1. 2025, 19. 3. 2025 a 4. 7. 2025 jak na adresu v České republice, tak i na Ukrajině, uhrazeno nebylo ničeho.4. V projednávané věci soud aplikoval zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná nebyla v době poskytnutí zdravotnických služeb pojištěna, resp. nebyl z její strany prokazován ani tvrzen opak, tudíž se na projednávanou věc nevztahují ustanovení týkající se povinnosti platit zdravotní péči prostřednictvím zdravotní pojišťovny. Bylo tak na místě, aby poskytnutou péči žalovaná uhradila sama. Bylo na žalované, aby prokazovala, že dluh, který z větší části uznala, byť zčásti v nesprávné výši dané chybou v součtu, nevznikl, nebo byl v mezidobí uhrazen alespoň zčásti. Tím, že zůstala nečinná, neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, k jehož realizaci by soud nařídil jednání, byla-li by učiněna z její strany skutková tvrzení. Tím, že tak neučinila a dluh neuhradila ve lhůtě splatnosti poté, co jí byla částka za péči vyúčtována, dostala se do prodlení podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a je povinna zaplatit úroky z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ.5. Výrok pod bodem II. je odůvodněn tím, že žalobkyně byla ve věci úspěšná a bylo tak na místě jí přiznat nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ). Náklady řízení žalobkyně tvořil soudní poplatek ve výši 14 801 Kč, a dále odměna zástupce ve výši 9 820 Kč/úkon, resp. 4 910 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu spolu s paušální náhradou nákladů ve výši 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. K tomu je na místě přičíst daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 5 439 Kč. Celkovou částku 46 140 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ.