21 C 192/2025-20 — Městský soud v Brně

Žalobou z 12.6.2025 ve znění částečného zpětvzetí žaloby z 22.4.2026 domáhala se žalobkyně úhrady částky 31.030,90 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dostalo plněním ze strany , právnická osoba, na základě žádosti o revolvingový úvěr z , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti.Z přípisu z 11.2.2020 a žádosti o revolvingový úvěr vzal soud za prokázáno, že mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které měl žalovaný možnost čerpat revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 50.000,00 Kč s tím, že mezi smluvními stranami byla sjednána roční úroková sazba 23,76 Kč a platba pojištění 5,99 % ze splátky úvěru. Splátky úvěru byly splatné k 17. dni v měsíci s tím, že měly činit minimálně 500,00 Kč, vždy však 5 % z dlužné částky. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že žalovaný celkem v období od uzavření smlouvy do 2.2.2023 vyčerpal finanční prostředky v celkové částce 77.497,90 Kč, na splátkách uhradil 46.467,00 Kč. Žalobkyně, které byla pohledávka za žalovaným postoupena, nedisponuje doklady o prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Přípisem z 26.7.2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 31.8.2023 s tím, že tento přípis byl označen jako odstoupení od úvěrové smlouvy. Úhrada dluhu byla dále urgována přípisem z 25.11.2024, kterým byl žalovaný současně uvědoměn o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou z 25.3.2025.Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že , právnická osoba, poskytla žalovanému na základě úvěrové smlouvy celkovou částku 77.497,90 Kč, z níž žalovaný uhradil 46.467,00 Kč. Smlouva byla uzavřena v režimu zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatňuje nárok na úhradu pouze prokazatelně poskytnuté částky ponížené o platby žalovaného, soud z hlediska procesní ekonomie nezkoumal, zda poskytovatel úvěru splnil při uzavření smlouvy povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 citovaného zákona a zda z hlediska splnění této povinnosti je uzavřená smlouva platná či nikoliv (§ 87 citovaného zákona), neboť v případě neplatnosti smlouvy soud dospěje ke shodnému závěru o povinnosti žalovaného poskytnutou částku uhradit z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se mu dostalo plněním bez právního důvodu (§ 2991 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník). Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl ohledně nárokované jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vznesla nárok z titulu bezdůvodného obohacení a s ohledem na absenci sporu o přiměřenost lhůty k úhradě, jak byla obsažena v přípise z 26.7.2023, soud zavázal žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona 89/2012 Sb. a vládního nařízení 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení za dobu od 1.9.2023.Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád byl žalovaný jako procesně neúspěšný účastník zavázán k úhradě nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku vztahujícího se k žalované částce, tj. 1.242,00 Kč a z nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb. za prvé tři úkony (§ 14b) po 500,00 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby), včetně tří režijních paušálů po 100,00 Kč, jeden úkon (účast u jednání) po 2.380,00 Kč s režijním paušálem 450,00 Kč, s připočtením 21% DPH ve výši 972,30 Kč, celkem 6.844,30 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 zákona 99/1963 Sb.