272 C 3/2025-57 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru.2. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 14. 8. 2023 poté, co posoudila úvěruschopnost žalované, uzavřela prostředky komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 71,04 %. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 3 160 Kč. Žalovaná uhradila pouze 44 240 Kč a po zesplatnění ještě 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje jistinu 50 881,52 Kč, smluvní pokutu 4 x 499 Kč za každou dlužnou splátku, smluvní pokutu 0,1% denně v kapitalizované výši 10 847,80 Kč, úrok z úvěru (od 21. 2. 2025 ve výši repo sazby stanovené ČNB) a zákonný úrok z prodlení.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že se nevyhýbá zaplacení dlužné částky, do prodlení se dostala v důsledku tíživé životní situace. Žalobkyně posléze žádala zaplatit celou dlužnou částku, což nebylo v možnostech žalované, která je schopna splácet 1 000 Kč měsíčně. Při jednání žalovaná sdělila, že je schopna částku 2 760 Kč uhradit okamžitě.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , základních informací o klientovi, předsmluvního formuláře, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, důkazu o odeslání 1 Kč a o zaslání SMS, dodatku č. , hodnota, , dodejky a kopie občanského průkazu soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 50 000 Kč s úrokovou sazbou 71,04 % a RPSN 99,41 %. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit při řádném splácení činila 151 680 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 3 160 Kč. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátku a ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení.6. Z hodnocení klienta, výpisu NRKI, oznámení ČSSZ ze dne 26. 5. 2023 a potvrzení o provedených platbách se podává, že, že příjmy žalované plynuly z invalidního důchodu a činily 14 600 Kč měsíčně. Ohledně výdajů byly zohledněny náklady na bydlení ve výši 5 100 Kč a životní minimum 4 860 Kč.7. Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 14. 8. 2023 žalované částku 50 000 Kč, což žalovaná potvrdila při jednání, a žalovaná splatila celkem 44 240 Kč.8. Z oznámení ze dne 26. 1. 2025 bez dokladu o odeslání se podává, že žalobkyně úvěr zesplatnila pro prodlení žalované.9. Z výzev k zaplacení se podává, že žalobkyně měla zaslat žalované čtyři výzvy k zaplacení.10. Z výzvy ze dne 6. 8. 2025 a podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla zaslána předžalobní upomínka s výzvou k zaplacení částky 53 677 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od data odeslání, tedy od 6. 8. 2025.11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je jen z části důvodná.12. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry.13. Soud při posouzení parametrů smluvních podmínek uzavřené smlouvy o úvěru dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud považuje smluvní ujednání, kterými se žalovaná zavázala vrátit celkem 151 680 Kč, z toho úrok odpovídající sazbě 71,04 %, při celkovém RPSN 99,41 % při řádném splácení spolu s ujednáními o smluvní pokutě za každou dlužnou splátku a o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně za nepřiměřené ve smyslu § 1813 o. z. a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ustanovení § 1813 o. z. přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky, která byla žalované poskytnuta (50 000 Kč) s částkou, kterou měla žalovaná uhradit (151 680 Kč) při řádném splácení, je třeba dovodit, že takto navýšená úhrada je v rozporu s požadavkem přiměřenosti a ochrany slabší strany a ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, v daném případě žalované.14. Žalobkyně tak žalované poskytla plnění ve výši 50 000 Kč bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodné obohacení. Žalovaná je proto podle § 2991 o. z. povinna vydat žalobkyni, oč se na její úkor obohatila.15. Vzhledem k tomu, že žalovaná již na splátkách uhradila celkem částku 47 240 Kč, uložil jí soud zaplatit 2 760 Kč s příslušenstvím představovaným zákonnými úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s tím, že je soud přiznal ode dne následujícího po dni uvedeném v předžalobní výzvě, tedy od 22. 8.2025. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého má převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z náhrady za účast při jednání v paušální výši 450 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025, jelikož žalovaná nebyla zastoupen a nedoložila soudu výši svých hotových výdajů.